Stavební a dekorační kameny

Kámen je už odedávna nejrozšířenější stavební surovinou. Podle svých technických a estetických vlastností se používal v městské i venkovské architektuře jako hrubý stavební materiál i jako ušlechtile opracovaný pro náročnější, tedy dekorační účely. Z geologického hlediska mohou být dekoračním kamenem horniny vyvřelé, usazené i přeměněné. Často nám stavební kameny prozradí stáří stavby samotné. V Praze i jinde se nejprve stavělo z opuk - téměř celá románská Praha 12. a 13. století je opuková. Pískovce se uplatnily ve 14. století a později na stavbách gotických. Kámen se ta stavby používal lomový i hrubě opracovaný, na vnější i vnitřní dekorace pak byl opracováván.

Mluvíme-li o hrubé kamenické výrobě, rozumíme tím využití kamenů na obrubníky, dlažební kostky i stavební bloky. Je-li kamenická výroba ušlechtilá, patří do ní obklady, sochařské i další speciální práce. Pro hrubou kamenickou výrobu se používají hlav ně hlubinné vyvřeliny, méně často žilné horniny, výlevné horniny i pískovce, mramorů se využívá jen výjimečně. Naopak, mramory se uplatňují v ušlechtilé kamenické výrobě spolu s hlubinnými vyvřelinami. Na obložení staveb se používají křemenné pískovce a arkózy, mnohde převládají křídové pískovce z okolí Prahy i sv. Čech. Velmi oblíbené byly červenavé permské pískovce z Čech i Moravy. Naše republika má velké zásoby pěkných pokrývačských břidlic, kterými se zastřešují historické budovy a někdy se jimi obkládají i moderní stavby.

Břidlicová střecha kostela sv. Jakuba v Kutné Hoře

Podrobněji o opuce

V Praze naproti ruzyňskému letišti je opukový lom, kde se těžila a dosud těží tzv. zlatá opuka. Je jí již málo a láme se opatrně. Opuka je staré české slovo, pravděpodobně odvozené z ruštiny (opoka), patří mezi sedimentární horniny a má proměnlivé složení. Obsahuje křemenný písek a prach, trochu vápence, jílu a mnohdy i neklastický křemen v podobě tmelu. Objevují se v ní i jehlice hub. Opuka je krásný kámen, lehký, pórovitý, snadno se láme a opracovává, ale běda! Snadno zvětrává a rychle se na ní tvoří ošklivá hnědá i černá kůra.

Něco o pískovcích

Pískovce se u nás lámou v mnoha lomech, hlavně v české křídové pánvi. Z křídových pískovců jsou mohutné stavby, jako Národní divadlo, Národní muzeum v Praze i chrám sv. Víta, desítky gotických kostelů a tisíce obytných budov. Z karbonských „žehrováků“ – arkóz je mnoho bloků tvořících Karlův most v Praze i sochy na něm. V Čechách i na Moravě byly oblíbené červené permské pískovce. Postavili z něj celé kostely i třeba mohutný komplex kláštera v Předklášteří u Tišnova na jižní Moravě.

Je žula našim národním kamenem?

V polovině 19.století se rozrůstala města a poptávka po dobrých žulových kamenech tak rostla. Žulové horniny se lámaly ve stovkách velkých i malých lomů, z nichž některé jsou otevřeny dodnes. Mrákotínská žula z Českomoravské vrchoviny je nejstavnější, protože je z ní kamenný monolit na Pražském hradě. Monolit vztyčili na Hradě na podzim roku 1928, dnes je 15,68 m vysoký, i když čestvě vylomený měřil 18 m. Bohužel se při dopravě kus odlomil, ale přesto je to pěkný macek.

MraMOR nemá s morem nic společného

Mramor je nejušlechtilejším dekoračním kamenem. Pozor, říká se tak jak sedimentárnímu, tak krystalickému vápenci, pokud je pěkný a leštitelný. Používal se u nás především v hradní, zámecké, později i městské architektuře od 15. století. Již za Karla IV. se u Prahy lámaly červené, bílé i šedé mramory, z nichž se slivenecký mramor používá dodnes. Krystalické mramory jsou též ze Šumavy, z Posázaví, z Krkonoš i jižní Moravy. Nezapomenutelný je nedvědický mramor, z kterého Perštejnové postavili v Doubravníku kostel Povýšení sv. Kříže. Podle kronik stála stavba přesně tolik, jako celého hradu Perštejn, na kterém jsou z mramoru jen některé dekorační prvky.

A nakonec o žabáku

Kámen nezvyklého názvu opravdu jako žába vypadá. Je zelený s bílými žilkami. Je to diabasový tuf, jenž se tvořil při podmořských výlevech láv. Vyskytuje se mezi prvohorními horninami na Berounsku, proto ho v tomto kraji používali na dlažbu i náhrobky na hřbitově. Objevy však čekaly na české geoložky, které našli žabák na Pražském hradě, na kašně v Rajské zahradě a také ve Faustově domě na pražském Karlově náměstí.

Diabasový tuf, zvaný žabák

Odkazy