|
|
Paleontologie
Paleontologie patří do geologických věd, studuje vyhynulé živočišstvo a rostlinstvo. Dělí se na zoopaleontologii a fytopaleontologii. Zoopaleontologie studuje vyhynulé živočichy. Fytopaleontologie, jinak též paleobotanika, studuje vyhynulé rostlinstvo. Pokud paleontologie studuje drobné mikroskopické zkameněliny, a to jak živočišného, tak rostlinného původu, nazýváme tento obor mikropaleontologie. Paleontologie zkoumá zkameněliny, cizím slovem fosilie. Tak jsou označovány zbytky dříve žijících organismů, které se dodnes zachovaly díky procesu zvanému fosilizace.
|
|
Devonská lilijice
K tomu, aby se organický zbytek na mořském dně nebo na dně jezera stal zkamenělinou, musí jej co nejdříve překrýt jemnější sediment. Jakmile se dostane do hloubky, jeho organickou hmotu postupně nahradí nerost. Častokrát se původní schránka zcela rozpustí, pak však máme možnost najít alespoň výlitky dutiny, která po ní zbyla.
|
|
|
Pravděpodobnost, že se nám zbytek jakéhokoli organismu zachová jako zkamenělina, je však velmi nízká. Proto naše informace o tom, jak v minulosti vypadal život na Zemi, jsou jen kusé. Když však uvážíme, kolik organismů odumíralo a spočívalo na dně, pak přece jen máme k dispozici mnoho skutečně krásných a rozmanitých zkamenělin.
|
|
Nejstarší známé zkameněliny jsou více než 2,5 miliardy let staré. V České republice můžeme najít nejstarší zkameněliny mikroskopických rozměrů ve starohorních buližnících. Jsou staré zhruba 600 milionů let. Jsou to jakési řasy, z hornin se však dají získat jen rozpouštěním v kyselinách. V prvohorách, od spodního kambria, přibližně před 540 miliony let, se na Zemi objevily mnohobuněčné organismy s pevnými schránkami. Takové již paleontolog může v terénu sbírat a kladívkem vytloukat z horniny.
|
|
Rakovci (Malacostraca), Bechleja inopinata, Bechlejovice u Děčína
|
|
Paleontolog si svou lokalitu, tedy místo, kde lze zkamenělinu nalézt, již předběžně tipuje jednak podle vlastních zkušeností, jednak podle údajů v literatuře i informací kolegů. Zkameněliny pečlivě vytlouká kladívkem z horniny a na místě opatrně balí do novin, ty choulostivější kousky pak do jemného papíru.
|
|
Amonit nalezený českými vědci z ČGS na Antakrtidě
|
|
|
Většinou se nepodaří zkamenělinu v terénu očistit od zbytků okolní horniny, proto se vzorek v laboratoři preparuje. Preparačních metod je mnoho, používá se také ultrazvuk a různé chemikálie. Odlupují se štěpinky hornin kolem zkameněliny, ta se však nesmí poškodit. Očištěná zkamenělina se obvykle konzervuje, většinou řídkým roztokem lepidla ve vodě nebo acetonem. Již v terénu musíme pečlivě označit zkameněliny štítkem a údaji o lokalitě, třeba i číslem vrstvy. Takové údaje pak doprovázejí zkamenělinu na cestě do laboratoře, sbírek i muzeí. Podle nich se zařadí do muzejního katalogu.
|
|
Lioharpes venulosus, Koněprusy - Zlatý Kůň
|
|
|
