Přírodní katastrofy

Přírodní katastrofa je přírodním procesem, který je rychlý a zanechal po sobě lidské oběti a materiální škody. Slovo „rychlý“ v této definici má geologický význam. To znamená, že může katastrofický proces může trvat vteřiny, dny i týdny, jeho následky však bývají dlouhodobé. Musíme zdůraznit, že přírodní katastrofy jsou zcela normálními geologickými pochody, které se odehrávaly od samotného začátku geologické historie Země. Ve střetu s lidskou populací se ovšem na ně díváme zcela jinak, z hlediska obětí, škod, jejich předpovědi a ochraně před nimi.

Jaké přírodní katastrofy známe ?

Klasifikujeme je podle prostředí jejich vzniku. Prostředím je:

• kosmos - katastrofou je pád mimozemského tělesa, impakt
• atmosféra - dochází k tropickým cyklónům, tornádům či pískovým a prachovým bouřím
• hydrosféra - bouřlivé přílivy, tsunami, povodně
• zemský povrch - ničivé svahové pohyby – sesuvy)
• celá zemská kůra až do svrchního pláště - sopečné výbuchy

Mnohdy na sebe jednotlivé katastrofy navazují a většinou jsou jejich druhotné účinky tragické. Uveďme příklady:

• Sopečná činnost bývá doprovázena zemětřesením
• Mořská zemětřesení vyvolávají tsunami
• Tropické cyklóny způsobí povodně
• Svahové pohyby způsobí zátopy

Zemětřesení

Je to nejhrozivější přírodní katastrofa, neboť celá polovina lidstva žije v zemětřesných oblastech. Říkáme jim seismicky aktivní oblasti. Zemětřesení vzniká nahromaděním napětí v zemské kůře a jeho náhlým uvolněním. Epicentrum je místo na zemském povrchu nejbližší ohnisku. Místo, kde zemětřesení vzniká, je ohnisko (někdy se mu říká hypocentrum). Epicentra jsou na zemském povrchu rozložena nerovnoměrně, v hlavně v pásech podél hranic tektonických desek. Desky se totiž nepohybují souvisle, ale episodicky a většina náhlých rychlých pohybů je doprovázena otřesy.

Velikost, čili magnitudo zemětřesení se označuje podle Richterovy škály písmenem M a číslem. Čísla nad 6 už značí zemětřesení velké. Při magnitudu 8,6 se uvolňuje třímilionkrát větší energie, než měl výbuch první atomové bomby. Ničivé zemětřesení v Indonésii v roce 2004 mělo magnitudo až 9. S magnitudem se nepleťte intenzitu, to je posouzení jeho účinků podle subjektivního pozorování. Intenzitu značíme písmenem I a škála je od 1 do 10. Od stupně 4 může dojít k větším škodám a nad 8, to už je opravdová zkáza.

Richterova stupnice

Na internetu najdeme seznam velkých zemětřesení od antiky po současnost, u starých je odhad magnituda a intensity, u nových je magnituda změřena. V Česku mají nejsilnější otřesy magnitudo 3,0 až 3,4, intenzitu 4, výjimečně i 5. Objevují se již optimistické náhledy na možnost přesné předpovědi zemětřesení, používá se přitom měření rostoucího napětí. Úspěšné předpovědi jsou však výjimkou. Předpovědi dlouhodobější se daří, sleduje se zmíněné napětí, pohyb ohnisek, zrychlování pohybů zemského povrchu, změny rychlosti druhů zemětřesných vln, změny magnetického pole a elektrické vodivosti hornin, plyny unikající ze země a nepodceňuje se ani pozorování podivného chování zvířat.

Přehled některých zemětřesení v České republice o intenzitě 4 a vyšší.

Vulkanismus

Vulkanismus ohrožuje na světě přibližně desetkrát méně lidí než zemětřesení. Asi 200 milionů jich žije v nebezpečné blízkosti sopek. O každé sopce, která v historické době vybuchla, musíme předpokládat, že vybuchne znovu.

Které vulkanické procesy jsou nejnebezpečnější ?

Obvykle se předpokládá, že to jsou výlevy láv. Takové proudy jsou nebezpečné, když se valí k lidským sídlům. Škody nadělaly lávy Vesuvu i Etny. Lávy Etny zničily v roce 1669 část města Catanie. Větším nebezpečím než lávy jsou vývrhy sopečného popelu s pumami. Stovky kilometrů krychlových částic dokáží zastínit slunce a ochladit atmosféru na řadu let. Popel z islandské sopky způsobil několikatýdenní kalamitu letecké dopravě na severní polokouli. Příkladů je samozřejmě víc. Nejnebezpečnější jsou však smrtonosné pyroklastické proudy, čili pyroklastické vlny. To jsou žhavá sopečná mračna, směs sopečného materiálu s plyny, přes 100 stupňů Celsia horká a valící se ze svahů sopky a spalující vše v cestě. I celá města!

Islandská sopka Eyjafjallajökull.

Český vulkanismus

V mnoha obdobích geologické historie byla na našem území silná vulkanická činnost. Víme o lávových příkrovech, až 1500 metrů mocných, které se na kupily v kambriu na Křivoklátsku. Opakovalo se to i v nejmladších prvohorách. Během třetihor byla vulkanická činnost odpovědná za vymodelování jedné z našich nejkrásnějších krajin, Českého středohoří. Naše nejmladší sopky jsou 170 000 až 400 000 let staré a proto jde o sopky čtvrtohorní. Opakování jejich výbuchu se bát nemusíme, protože magmatický krb pod nimi již dávno vyhasl.

Vulkanická krajina Českého středohoří.

Svahové pohyby

K takové katastrofě dochází, když příroda či člověk poruší stabilitu svahu. Síly, držící pohromadě půdu či horninu, jsou najednou slabší než gravitace. Svahové pohyby jsou v naší republice spolu s povodněmi nejnebezpečnějšími přírodními katastrofami. K lidským obětem bohudíky většinou nedochází, ale hospodářské škody bývají veliké. Sesuvy ničí obydlí, ohrožují sídliště, poškozují zemědělské pozemky, přerušují komunikace, potrubí, telefonní a elektrická vedení. Zablokují vodní toky a způsobí zátopy. V mořích mohou způsobit mohutná tsunami. V České republice je dlouhá tradice výzkumu a sledování svahových pohybů. Česká geologická služba sestrojila mapu ohrožených území a neustále ji doplňuje. Sledovaných objektů je dnes více než 7 500. Velká část našeho území je tvořena svahy a některé z nich jsou nestabilní. Jsou třeba porušeny podemletím vodou nebo komunikacemi. Soudržnost se snižuje odstraněním vegetace i provlhčením povrchu.

Některé naše sesuvy vešly do literatury jako učebnicové příklady. Zmíníme se hlavně o svahu kopce Hazmburku u Libochovic. I když k sesuvu došlo před více než 100 lety, dodnes má krajina typické znaky svážného území, jako terénní vlny, ohnuté stromy a pukliny. Katastrofou byl svahový pohyb v Krkonoších v Obřím dole v roce 1897. Po lijavcích se vytvořil bahnitokamenný proud, zvaný mura, smetl dvě boudy i s jejich obyvateli. Zcela změnil tvář krajiny. Naše sesuvy ještě srovnáme s nejtragičtějším světovým svahovým pohybem. K němu došlo v roce 1920 v čínské provincii Kan-su. Tamější sprašová plošina se otřásla při zemětřesení, spraše vibrací povrchu ztratily soudržnost a milióny krychlových metrů žluté smrti zavalilo na 200 000 obyvatel. Dodejme ještě, že mezi svahové pohyby patří i sněhové laviny, jejichž oběti jsou časté i v naší republice.

Zemětřesení v roce 1920 v čínské provincii Kan-su.

Prachové a pískové bouře

Je to až neuvěřitelné, ale tato přírodní katastrofa, běžná v pouštních krajinách, zasáhne i naše území. Trpí jimi hlavně Morava. V Dolnomoravském úvalu bouře nanášejí písek a naopak erodují úrodnou půdu. Dokonce se stalo, že v roce 1992 prachová bouře zablokovalo dopravu na hlavním tahu Brno–Opava. Na Znojemsku a u Mikulova zničily prachové bouře úrodu, postiženo bylo dokonce i Brno, kde snížená viditelnost ochromila dopravu.

Říční povodně

Povodně jsou u nás velmi známé, podrobně prostudované a popsané v odborné i jiné literatuře. Každý porozumí tomu, že na vznik a velikost povodní má úhrn dešťových srážek za určitou dobu a dopadající na určitou plochu. Navíc, vliv má i tvar povodí rozvodněné řeky, nadmořská výška, sklonitost svahů, členitost povrchu a hustota vegetace. Mnoho znamená výraz retence krajiny. V tomto pojmu jsou skryty geologické faktory jako infiltrační schopnosti půdy a podkladu, velikost a charakter říční nivy i reliéf. Stoupne-li odtok srážkové vody na úkor jejího vsakování, voda odtéká a níže na nivě může dojít k zátopám. Mnoho pozornosti se u nás věnuje snížení rizika povodní a následkům. Důležitý je návrat k přirozenému rázu koryt vodních toků. Co dělat?

• a) podpořit přirozenou retenci srážkových vod
• b) snížit povodňovou vlnu rozlivem
• c) obnovit tůně na nivě i stará ramena
• d) zvětšit průtok v korytu řeky
• e) zadržet větší část vody v přírodním prostředí i vodohospodářskými stavbami

Povodeň v Černošicích.

Zásah člověka do přírodních katastrof

Zdůraznili jsme, že přírodní katastrofy jsou v podstatě normálními geologickými pochody, ovlivňujícími naši Zemi během celé geologické historie. Avšak i člověk svou činností se může neblaze na vzniku přírodních katastrof účastnit. Několik příkladů za všechny:

• a) Řítivé zemětřesení vznikne na poddolovaném území
• b) Svahové pohyby bývají vyvolány stavbou komunikací i odlesněním svahů
• c) Pískové a prachové bouře jsou častější v holé odlesněné krajině zbavené vegetace
• d) Říční povodně člověk podpoří odlesněním i nevhodnými zásahy do přírodní říční krajiny

Odkazy