Geologické mapování

Geologické mapování je metoda sestavování geologických map. Jeden ze známých geologů prohlásil: "Vždyť je to jednoduché, dáte správné barvy na správné místo a hotovo!" Pravdy na tom je jen trochu, obvykle to však tak jednoduché nebývá. Odborná definice geologické mapy již naznačuje, jak složitá práce to obvykle je: "Geologická mapa je zmenšený a zevšeobecněný obraz geologické stavby většího či menšího území".

Jako všechny mapy má i geologická mapa své měřítko. To značí, kolik centimetrů skutečných odpovídá jednomu centimetru na mapě. Má-li mapa měřítko 1 : 100 000, odpovídá centimetr na mapě 100 000 centimetrům skutečným, tedy jednomu kilometru. Běžné turistické mapy jsou v měřítku 1 : 50 000 (2 cm na mapě = 1 km v krajině). Větší měřítko znamená menší číslo, mapa 1 : 10 000 je většího měřítka než mapa 1 : 50 000. Tady občas dochází k nedorozumění.

Geologická mapa ukazuje, jaké horniny jsou na zmapovaném území, jaké je jejich stáří i jak jsou tektonicky porušeny. Jsou do ní zaneseny i další údaje, třeba o nerostných surovinách a pramenech. Máme geologické mapy, které jsou součástí tzv. základního geologického mapování. To jsou mapy klasické, shromažďující základní geologické údaje. Pak je celá řada map tematických. Příkladem jsou mapy hydrogeologické, inženýrsko-geologické i tektonické. Mapy odkryté neberou v úvahu pokryv nejmladších, převážně čtvrtohorních uloženin.

Ukázka hydrogeologické mapy v měřítku 1 : 50 000, list Jablonec nad Nisou.

Povinnými součástmi geologických map jsou: legenda, která vysvětluje použití barev, značek, linií, a geologický řez, což je řez územím podle zvolené linie, odkrývající geologické poměry obvykle do kilometrové hloubky. Linii volíme tak, aby řez odkrýval co nejvíce geologických jednotek. Součástí základního geologického mapování jsou vysvětlivky, sestavené pro jednotlivé listy map nebo pro jejich soubor. Vysvětlivky jsou vlastně odbornou publikací, sestavenou dle závazných směrnic. Obsahují popis hornin, jejich stáří, údaje o geologickém vývoji území, o nerostných surovinách, hydrogeologických poměrech, geofyzikální charakteristice i o přírodních rizikách.

Ukázka geologického řezu a legendy, povinných součástí geologické mapy.

Poznámka k historii geologických map

Nejstarší skutečná geologická mapa pochází z Egypta. Je z roku 1160 př. Kr., nakreslena byla na papyrus. V ní jsou do poměrně podrobné topografické mapy zaneseny výskyty stavebních kamenů a zlata. Staré soustavné mapování našeho území organizovala rakouská státní geologická služba (Reichsanstalt) od roku 1850. Tato povinnost pak přešla do rukou Státního ústavu geologického, dnes České geologické služby. Máme k dispozici seznamy všech geologických map našeho území i s jejich podrobnou charakteristikou. Mnoho z nich je uloženo v Archivu České geologické služby. Mapy byly napřed šrafovány, pak se ručně kolorovaly a nakonec tiskly barevně. Staré mapy jsou svědkem vývoje naší geologie a mají i velký historický význam.

Nejstarší geologická mapa je z r. 1160 př. n. l. a zachycuje část pouště se sídly, lomy a doly na těžbu zlata. Je uložena v muzeu v italském Turínu.

V bývalém Československu bylo velkým pokrokem dokončení geologického mapování v měřítku 1 : 200 000 v roce 1964. V tom jsme byli první na světě, další prvenství získala Česká republika tím, že pokryla území sérií geologických a tematických map v měřítku 1 : 50 000. Nyní pokračuje základní geologické mapování podrobnější, v měřítku 1 : 25 000. Rozdíl není jen v podrobnosti, ale i v metodách terénního a laboratorního výzkumu i v počítačovém zpracování. V každé nové mapě jsou tisíce údajů o výskytu a složení hornin, o stratigrafii a tektonice, hydrogeologii, inženýrské a ekonomické geologii. Každý zmapovaný list pak zapadne do celkového obrazu geologického vývoje většího území.

Jak vzniká geologická mapa

Především, mapování od samých počátků až po vydání mapy se řídí jednotnými směrnicemi. Geologická mapa je výsledkem vědecké práce a ne jen rutinním sběrem a zakreslováním dat, jak se někdy chybně soudí!

Geolog – mapér – začíná práci důkladným studiem literatury a starších map. V terénu se pak pohybuje nejen hlavní redaktor mapy, ale i specialisté, jak to situace vyžaduje. Kromě toho se území fotografuje z letadel a vrtulníků v různých vlnových délkách spektra, geofyzikové měří hustoty hornin, jejich elektrické a magnetické vlastnosti. Přesto geolog stále používá klasické pomůcky - kladivo, geologický kompas na měření směru a sklonu, notes a barevné pastelky. Obvykle má geolog v autě laptop s připojením na internet a mobilem se dorozumívá se základnou a ostatními specialisty.

Geologické poznatky vyjádřené v mapě musí být dokumentovány. Dokumentací je popis všech přirozených a umělých odkryvů (sond, vrtů, šachtic apod), doplněné náčrty a fotografiemi. Dokumentované objekty jsou popsány na dokumentační kartě, kde jsou mimo jiné zaneseny souřadnice, typ odkryvu, litologie a popis.

Při své práci se může geolog dostat i do takových míst, jako je Antarktida. Na snímku specialisté České geologické služby na věděcké výpravě v Antakrtidě. Jedním z výsledků byla topografická mapa severní odledněné části poloostrova Ulu na ostrově Jamese Rosse.

Tím není mapování skončeno, neboť podle podmínek a okolností se studuje složení hornin a provádějí všechny potřebné laboratorní zkoušky. Široký soubor prací na mapě dokazuje přehled povinných součástí textových vysvětlivek k Základní geologické mapě České republiky. Po úvodu musí obsahovat popis geologického vývoje s charakteristikou jednotek, geologické poměry, popis tektoniky. Důležitou součástí je hydrogeologie, s ní i přehled inženýrskogeologických poměrů, kapitola o geochemii, samozřejmě i o výskytech nerostných surovin. Nově se zařazuje i rozbor geofaktorů životního prostředí s posouzením možných konfliktů mezi ekonomickými a ekologickými zájmy. Pořídí se též seznam význačných a zajímavých lokalit. Na závěr se připojí, podobně jako u všech vědeckých publikací, seznam použité literatury a map.

Odkazy