Jak se vytváří krajina

Krajina je vše, co je kolem nás. Pokud nejsme ve městě, z krajiny vnímáme nejprve hory, hluboká údolí, strmá úbočí, širokou rovinu či pahorkatinu. Geologa upoutají na povrchu skály, půdy, zarostlý i holý povrch, voda rybníků i řek. Geologická historie, dlouhá několik miliard let, se zapsala do tvarů krajiny. Geologické pochody byly a dodnes jsou jejími hlavními architekty. Mnoho jejích záznamů již zmizelo, ale většinu z nich si krajina dobře zapamatovala.

Žďárské vrchy od Devíti skal

Zkušené oko geologa odhadne podle tvarů zemského povrchu i to, co je skryto pod rostlinstvem a půdou. Zda je to krajina žulová, vápencová, pískovcová nebo třeba čedičová. Velké tvary povrchu krajiny jsou vzpomínkou na tektonické pochody. Ty zemskou kůru zdvíhaly a snižovaly, ohýbaly, lámaly, přesunovaly a podsunovaly masy hornin.

Vulkanická krajina Českého středohoří

Geologické pochody zaostřovaly hřbety kopců, rozšiřovaly a prohlubovaly údolí, zarovnávaly svahy roviny. Geologové i geografové dávají tvarů povrchu různá jména. Rozlišují krajiny podle toho, zda jsou v malé, či značné nadmořské výšce i podle toho, jak jsou členité. Náš rozbor začínáme krajinou nejnižší a pro turisty nejpohodlnější a budeme pokračovat až do nepřístupných hor.

Krajiny sníženin

Sníženiny jsou skutečně krajinou nejníž ležící. I zdánlivě jednotvárné sníženiny mohou být různé. Podle jejich tvaru rozeznáváme pánve, kotliny, brázdy, úvaly a brány. Názvy jsou dostatečně výmluvné. Geologové dokáží vysvětlit vznik sníženin. Pánve jsou tektonicky zakleslé části povrchu omezené zlomy. Jsou vyplněny mladými sedimenty. Příkladem je Severočeská pánev s třetihorními sedimenty a uhelnými slojemi, Třeboňská pánev, vyplněná křídovými i třetihorními uloženinami. Kotliny bývají též tektonického původu, ale bývají v nich i starší uloženiny. Tektonický původ předpokládáme i u brázd, jejich geologická historie bývá však delší.

Krajiny pahorkatin

Jsou to krajiny výše položené než sníženiny i členitější. Pahorkatiny obvykle prodělaly složitý a dlouhý geologický vývoj. Mohou je tvořit všechny druhy hornin. Často se na jejich tvaru podepsaly tektonické pochody. Rozlehlých i menších pahorkatin máme v naší republice mnoho. Příkladem jsou Středočeská pahorkatina i Podbeskydská pahorkatina. Pokud je povrch pahorkatin plošší, říkáme jim tabule. Jsou kryty vodorovnými vrstvami usazenin,někdy lávovými příkrovy. Rozsáhlá Česká tabule s křídovými usazeninami je názorným příkladem.

Krajiny vrchovin

Jsou výše nad mořem než krajiny předchozí a jejich členitost je výraznější. Jejich nejvyšší body dosahují mnoha set metrů. Mají obvykle složitou geologickou stavbu, často jsou žulové, mohou v nich převládat i horniny přeměněné a usazené. Jejich geologický vývoj je dlouhý, poznamenaly je tektonické pochody. Proto jsou často zvrásněné a rozlámané. U nás jsou rozsáhlé vrchoviny, stačí připomenout Českomoravskou vrchovinu a Drahanskou vrchovinu.

Krajiny hornatin

Hornatiny, to jsou prostě hory – velké nadmořské výšky a rozčlenění povrchu na hřbety a hluboká údolí. Hornatiny se tvořily dlouho, až stovky milionů let, do výšky je zdvihly horotvorné pochody, při nichž se horniny lámaly, vrásnily i přeměňovaly. Proto jsou tvořeny hlavně přeměněnými a vyvřelými horninami. Usazené horniny se v nich též vyskytují, ale jsou silně tektonicky porušeny. Hornatin je v republice mnoho, lemují Čechy a pokračují na severní Moravu, zasahují Slezsko a rozsáhlé pohraniční oblasti se Slovenskem. Příkladem jsou Krkonoše, Šumava, Hrubý Jeseník i Bílé Karpaty.

Krajina po stránce geologické

Geologické složení krajiny jí vtiskne charakteristický ráz. Krajina žulová se liší od vulkanické, vápencové i pískovcové. Žuly máme ve středních, jižních i severních Čechách, jsou typické pro Českomoravskou vrchovinu i části jižní a střední Moravy. Žuly se na povrchu rozpadají zajímavým způsobem. Na žulových kopcích se tyčí skalní hradby a osamocené skály, na svazích leží hromady bloků a balvanů. Nakonec se žula rozpadne na bělavý a žlutavý písek, který pokrývá třeba cestičky na Karlovarsku, Sedlčansku i v Posázaví. V žulových krajinách bývají polesích i polích rozesety oblé žokovité a kulovité balvany. Jelikož jsou žuly pevným a hezkým kamenem, je v žulových krajinách dost starých i novějších lomů.

Vulkanická krajina vděčí za svůj typický povrch sopečné činnosti v mladších třetihorách a dokonce i čtvrtohorách. Tehdy se pohnuly tektonické kry, prohloubily zlomy a na povrch se vylévaly lávy a vylétávala struska se sopečným popelem. Na mnohých místech tuhlo žhavé magma pod povrchem. Čediče, znělce a další horniny najdeme v Českém středohoří, Lužických horách, Doupovských horách, v Nízkém Jeseníku i jinde. Typické kupy, kuželovité vrchy, to jsou typické znaky jejich reliéfu. Pozor, ani Milešovka, ani Bořeň, ba ani Říp nejsou sopečnými kužely, i když tak vypadají. Jedná se o magmatická tělesa utuhlá pod povrchem. Na den se dostaly tak, že po skončení sopečné činnosti eroze odstranila 300 až 400 m okolních usazenin a obnažila podpovrchové magmatické masy.

Vulkanická krajina Českého středohoří

Krajina vápencová je svérázná, její části nazýváme kras. Není jen Moravský a Český kras, menší krasové oblasti jsou třeba v Pošumaví, v Jeseníkách i na jižní Moravě a u Hranic. Krasové krajiny jsou rozryty žleby, na povrchu jsou závrty, škrapy, ponory, vyvěračky i propasti, pod povrchem jeskyně. I když krasové krajiny nejsou u nás nejrozsáhlejší, jejich geologické zvláštnosti patří k nejzajímavějším.

Krasové krajiny mají však konkurenci. Jsou to krajiny pískovcové s neuvěřitelnými skalními městy. Skalní město je odborný název pro soubor skalních hřbetů, bloků, věží, sloupů, pyramid i jiných tvarů. Podobají se zříceným hradům, pevnostem, městským ruinám nebo všemu dohromady. Česká skalní města jsou z křídových pískovců, proto je najdeme tam, kde křídové usazeniny pokrývají povrch republiky. Sečteme-li rozlohu našich skalních měst vzhledem k ploše celé republiky, je jich u nás nejvíc na světě. Nezapomeňme ani na jen zdánlivě nudné zvlněné krajiny ze starohorních břidlic a drob, na pánve a říční nivy s nejmladšími sedimenty a mnohé další.

Odkazy