Západní Karpaty součást karpatského pásemného horstva (Karpat) ležící na území Moravy a Slovenska a zasahující do Polska i Maďarska; na západě se stýká s viz Českým masívem, jehož jednotky se noří pod západokarpatské (hranicí je linie Znojmo-Přerov-Karviná). Karpatská pohoří vznikla v alpínském orogenním (horotvorném) cyklu vyvrásněním mocných horninových komplexů, převážně sedimentů, nahromaděných v rozsáhlé a dlouhodobě klesající geosynklinále Tethy. Vrasnivé pochody se opakovaly, hlavní vrásnění spadají do konce druhohor a do třetihor a těmito pochody byl původní sedimentační prostor 6 až 8 krát zúžen za vzniku horstva o velmi složité tektonická stavbě. Západní Karpaty tvoří k severu vyklenutý oblouk a mají asymetrickou stavbu - uvnitř oblouku je rozsáhlá panonská pánev (převážně na území Maďarska), jejíž mladotřetihorní sedimenty zakrývají starší struktury a která svými severními výběžky zasahuje v podobě nížin i na Slovensko. Severněji leží vnitřní Karpaty, které jsou lemovány geologicky mladšími vnějšími Karpaty (obr. 251). Počátkem miocénu při vrásnění vnějších Karpat zanikla Tethys, vznikla Paratethy, jejíž částí byly různé mělké pánve neogenního stáří (@ obr. 162), především karpatská předhlube v předpolí karpatského oblouku, dále vídeňská páne, východoslovenská páne aj. Nejvýznamnější složkou vnitřních Karpat jsou tzv. jaderná pohoří, např. Tatry, Nízké Tatry, Malá Fatra, Suchý, Malá Magura, Povážský Inovec, Tríbeč, v jejichž jádrech se objevují různé metamorfity a granitoidy. Jsou podložím mesozoických sedimentů, tj. různých vápenců, slínovců, dolomitů, pískovců apod. , které byly ukládány v průběhu triasu až spodní křídy a potom vyvrásněny a přes sebe přesunovány od jihu k severu. Nejsevernější jednotkou vnitřních Karpat jsou tatridy (tatrikum); nad tatridami leží vyšší tektonická jednotka, krížňanský příkrov (fatrikum, jehož sedimentační prostor ležel jižně od tatrid), následují veporidy (veporikum - sedimentační prostor ležel jižně od fatrika), na nich leží mohutný chočský příkrov (hronikum) a nejjižnější jednotkou jsou gemeridy (gemerikum) - obr. 249, 250. Tektonické pochody vedoucí k vyvrásnění vnitřních Karpat nezasáhly přímo oblast vnějších Karpat, kde od střední jury probíhala sedimentace, a to převážně ve flyšové facii; proto vnější Karpaty bývají též nazývány flyšové Karpaty. Mají nápadně obloukovitý průběh - z jižní Moravy probíhají severovýchodním směrem do Polska a tam se otáčejí k jihovýchodu a vracejí se na východní Slovensko (obr. 251). Jejich sedimentační prostor byl vyvrásněn zhruba na rozhraní paleogénu a neogénu. Od jihu k severu (tj. směrem do předpolí) se rozeznává 1. bradlové pásmo (tuhé kry a čočky mezozoických vápenců tektonicky uzavřené v plastických horninách křídového a paleogenního stáří - @ obr. 19), 2. magurská skupina příkrovů (magurský fly), 3. dukelská jednotka, 4. slezská jednotk, 5. ždánicko-podslezská jednotka. Vyvrásnění vnějších Karpat opět vedlo ke vzniku příkrovové stavby a znamenalo také ústup moře, které v eocénu vniklo i do oblasti vnitřních Karpat. V miocénu došlo k rozsáhlému subsekventnímu vulkanismu (ryolity a andezity), především ve středoslovenské a východoslovenské vulkanické oblasti (obr. 252). V mladším miocénu a pliocénu zlomová tektonika způsobila výzdvih jaderných pohoří (podtatranský zlo) a vznikly hlavní rysy dnešního reliéfu, kvarté. Bradla pieninského typu (Orava)
Obr. 19. 1 - tektonická šupina masivních jurských vápenců (tečkované) uzavřená v křídových klastických sedimentech, 2 - svrchnojurské a spodnokřídové vápence (šupinovitá stavba) tektonicky prorážející paleogénem (tečkované). Hlavní karpatské neogenní pánve
Obr. 162. 1 - karpatská předhlubeň s výběžky neogénu do Českého masívu (v okolí Olomouce, Brna a Znojma), 2 - vídeňská pánev, 3 - podunajská pánev, 4 - jihoslovenská pánev, 5 východoslovenská pánev; B - Brno, Ba - Bratislava, H - Hodonín, K - Košice, Km - Komárno, L - Lučenec, M - Michalovce, N - Nitra, O - Olomouc, Os - Ostrava, P - Prešov, Z - Znojmo. Sled mezozoických sedimentačních pásem (p.) v karpatské geosynklinále.
Obr. 249. Schéma tektonické stavby vnitřních Západních Karpat (šířka řezu asi 100 km).
Obr. 250. Vnější neboli flyšové Západní Karpaty a jejich jednotky (příkrovy, skupiny příkrovů)
Obr. 251. žp - ždánicko-podslezská jednotka, sl - slezská jednotka, d - dukelská jednotka, mag - skupina magurských příkrovů; B - Brno, H - Hodonín, Hu - Humenné, O - Ostrava, P - Prešov, Ž - Žilina. Neovulkanity slovenských Karpat
Obr. 252. 1 - Pohronský Inovec, 2 - Vtáčnik, 3 - Kremnické pohoří, 4 - Polána, 5 - Štiavnické pohoří, 6 - Krupinská vrchovina, 7 - Javorie, 8 - Slánské vrchy, 9 - Vihorlat; B - Banská Štiavnica, BB - Banská Bystrica, H - Handlová, K - Košice, L - Lučenec, M - Michalovce, N - Nitra, P - Prešov, RS - Rimavská Sobota, S - Snina. Odkazykarpatská předhlubeň Karpaty kvartér magurský flyš Paratethys podtatranský zlom slezská jednotka Tethys vídeňská pánev východoslovenská pánev Na tento termín se odkazujebradlo bradlové pásmo Karpat čertovická linie chočský příkrov dukelská jednotka fatridy, fatrikum hronidy, hronikum jaderné (jádrové) pohoří křída (stratigrafie) krížňanský příkrov magurský flyš podslezský příkrov strážovský příkrov tatridy, veporidy ždánicko-podslezská jednotka
| |
