Encyklopedie Nápověda

zrnitost  velikost minerálních zrn v horninách všeho druhu, velmi nejednotně definovaná, pokud jde o zrnitostní škály. Nejdůležitější je zrnitost usazených hornin, zejména hornin klastických, neboť je základem jejich klasifikace. Zjišťuje se zrnitostními neboli granulometrickými rozbory sypkých hornin, u hornin zpevněných až po předchozím uvolnění zrn mechanickými nebo chemickými metodami. Částice lze také měřit, např. ve výbrusech, a jsou-li dostatečně velké, je možné i jejich přímé měření. Nejběžnější je sítová metoda (nejhrubší a nejjemnější frakce se nazývají nadsítné a podsítné) a pro velmi jemné sedimenty se užívají sedimentační a jiné speciální metody. Výsledky zrnitostních souborů se vyjadřují graficky tj. zrnitostními křivkami, např. součtovou nebo četnostní (obr. 258, 259), které dovolují stanovit různé zrnitostní parametry, potřebné pro statistické zpracování výsledků zrnitostních analýz i pro objasnění sedimentačních podmínek. Rozlišují se parametry určující střední velikost zrna (modus, medián), dále vytříděn, symetrie křivky (obr. 260) aj. Na základě znalosti zrnitostního složení je založena klasifikace klastických sedimentů. Opírá se o uměle stanovené zrnitostní třídy (frakce), různými autory různě definované. Velmi často používanou je Wentworthova škála (geometrická škála s kvocientem 2), tj. zrnitostní třídy s hranicemi 16, 8, 4, 2, 1, ½, ¼, 1/8, 1/16, 1/32, 1/64, 1/128 mm atd. (obr. 261). Také názvosloví jednotlivých frakcí není jednotné (bloky - balvany, drobné valouny -valounky apod. - viz vysvětlivky u obr. 261). Zrnitost je důležitým strukturním znakem i jiných hornin, např. evaporitů, vápenců, dolomitů, ale také magmatitů a metamorfitů (viz též omezení zrn, tvar klastických částic). U karbonátů se podle velikosti krystalů nejčastěji rozeznávají struktury hrubozrnné, středně zrnité, jemnozrnné a kryptokrystalické. Velikost a škála sama se však podle různých autorů značně různí. Často používaný termín granulometrie má dvojí význam:

1. vlastní měření velikosti částic;

2. studium zrnitostního rozdělení.

Součtová (kumulační) křivka.

obr. Součtová (kumulační) křivka.

Obr. 258.   Vzniká sčítáním jednotlivých zrnitostních frakcí (zde jde o písek) a dovoluje snadné stanovení mediánu (Md) a kvartilů (Q1 - 25 %, Q3 - 75 %).



Odvození četnostní neboli frekvenční křivky z histogramu zmenšením intervalů.

obr. Odvození četnostní neboli frekvenční křivky z histogramu zmenšením intervalů.

Obr. 259.  



Histogramy sedimentů s různým druhem symetrie.

obr. Histogramy sedimentů s různým druhem symetrie.

Obr. 260.  



Stupnice zrnitosti

obr. Stupnice zrnitosti

Obr. 261.  Stupnice ani názvosloví nejsou dosud sjednoceny (např. fi (f) škála & dekadická škála; hranice frakcí nad 2 mm; hranice písek-silt; hranice silt běžně též 0,004 mm). Balvany velkých rozměrů, zejména nedostatečně zaoblené, bývají často nazývány bloky; drobné valouny se často nazývají valounky fi (f) = - log2 d (d = průměr částice); ř - názvosloví odvozené z řečtiny, l - z latiny.



 
Text a obrázky: Prof. Jan Petránek

Odkazy

vytřídění

Na tento termín se odkazuje

balvan bimodální blok frekvenční křivka kvartil medián pelit písek pískovec slepenec štěrk valoun vápenec (petrologie) vytřídění

© Česká geologická služba 2007