štěrk  1. nejednotně definovaný klastický sediment, jehož nejvýznamnější složkou jsou částice o velikosti nad 2 mm, tj. drobné valouny (valounky) až hrubé valouny a balvany (zrnitost). Další důležitou složkou bývá písek, v menší míře silt nebo i jíl. Existují různá klasifikační schémata (trojúhelníkové diagramy pro třísložkové sedimenty); pro řadu štěrk-písek je možno používat názvosloví: štěrk, je-li částic větších než 2 mm 50 % a více, písčitý štěrk, je-li jich 25 až 50 % (tj. zastoupení písku činí 50 až 75 %) a jako štěrkovitý písek, je-li jich pod 25 %. Někdy se rozlišuje i štěrčík, který může být obdobně dále dělen. Štěrky též můžeme klasifikovat podle a) původu - říční, jezerní, plážové, glacifluviální aj. , b) horninového složení - křemenné, vápencové, žulové, c) množství horninových složek - monomiktní, polymniktní aj. V průběhu říčního transportu nebo činnosti vln na mořském pobřeží je štěrkový materiál poměrně rychle opracováván a valounky a valouny měkčící hornin jsou poměrně brzy rozrušeny. Souběžně roste podíl nejodolnějších složek, především křemene; jeho zastoupení a opracování je proto ukazatelem viz zralosti. Diagenetickým zpevněním se štěrk mění ve slepenec (v brekcii, nejsou-li částice dostatečně opracované), a proto se se štěrkem setkáváme jen v geologicky mladých formacích, především kvartérního stáří (hlavně v říčních terasách). Mocné akumulace štěrku známe z jižní Moravy a jižního Slovenska (např. Dunajský ostrov). slepenec, brekcie, zrnitost.

2. Uměle drcená hornina.

Odkazy

slepenec štěrčík zrnitost

Na tento termín se odkazuje

psefit štěrčík

Rozšířené a aktualizované vydání Encyklopedie geologie můžete zakoupit v on-line obchodu České geologické služby .