Napište hledaný termín:

---

Úvodní stránka

---

Rejstřík
Obrázky
Tabulky

---

Nápověda

---

A-Č Geologický slovník

---

pískovec  zpevněný klastický sediment, jehož nejcharakterističtější složkou jsou zrna pískové frakce (tj. 0, 06 až 2 mm velké), jichž má být nejméně 25 % (podle jiných klasifikací 50 %). Z ostatních klastických složek bývá přítomen především jíl a silt, někdy i částice větší než 2 mm (zrnitos), úlomky schránek živočichů apod. Klasifikace pískovců je proto značně složitá a názvosloví nejednotné (opírá se především o klasifikační diagramy trojúhelníkového typu). Podle zrnitosti se rozlišují pískovce jemnozrnné, středozrnné a hrubozrnné (hranice zrnitosti jsou stejné jako u viz písku). Hlavními klasifikačními kritérii je složení klastických částic (stabilní či nestabilní minerální zrna, úlomky hornin), základní hmota (nejčastěji jílovitá), tmel (tj. druhotně vyloučená neboli chemogenní substance diagenetického původu, tmelící klastická zrna), příměs akcesorických minerálů, úlomků organických zbytků apod. Také vytřídění klastického materiálu a stupeň jeho opracování jsou důležitým znakem (viz tvar klastických částic). Pro klasifikaci běžných pískovců se u nás nejčastěji užívá trojúhelníkového diagramu (obr. 156), podle něhož hlavními typy pískovců jsou křemenný pískovec, arkóza a droba. Křemenný pískovec je složený z nejodolnějšího materiálu (především křemene), obsahuje jen malý podíl jílové nebo siltové frakce, tj. jde o horninu o vysokém stupni mineralogické i strukturní viz zralosti. Vzniká zejména rozpadem hornin bohatých křemenem a dlouhodobým opracováním a tříděním zrn, v jehož průběhu nestabilní (především měkčí) materiál byl rozrušen a jemnější frakce odplaveny. S křemennými pískovci se setkáváme hlavně tam, kde se dlouhodobě uplatňovala abraze zrn a jejich třídění, jako tomu bývá např. u plážových sedimentů (včetně pláží velkých jezer), nebo v pouštním prostředí (pískovce vzniklé zpevněním eolických písků). Také arkózy jeví vysoký stupeň strukturní zralosti (tj. jsou dobře velikostně vytříděné, obsahují jen malé množství jílovité základní hmoty), avšak mají nízkou mineralogickou zralost, neboť obsahují velice četná zrna nestabilních minerálů nebo úlomky nestabilních hornin (arkóz); nejčastější nestabilní složkou arkóz bývají živce; arkózy často vznikají při zvětrávání granitoidů. Přechodným typem mezi křemenným pískovcem a arkózou jsou arkózovité pískovce. Třetím vyhraněným typem jsou viz droby, jejichž charakteristickým znakem je nedostatek strukturní zralosti (vytřídění), v menší míře nedostatečná mineralogická zralost. Přechodným typem je drobovitý pískovec. V průběhu diageneze se z cirkulujících roztoků ukládaly minerální složky tmelící jednotlivá zrna (tme), a to především v dobře propustných, tj. vytříděných psamitických sedimentech. Nejčastější bývá kalcitový (obr. 157) nebo křemitý tmel (opálový, chalcedonový, křemennný). Křemitý tmel může tmelit křemenný písek, ale může také zatlačovat méně stálý tmel starší generace, např. kalcitový. viz Silicifikace tohoto druhu může vést v krajních případech až ke vzniku křemenců (nazývaných též ortokvarcity k odlišení od křemenců metamorfního původu neboli metakvarcitů). Protože křemenný tmel orientované dorůstá na křemenná zrna (obr. 9), vznikají při nejvyšším stupni silicifikace křemence složené z mozaiky izometrických zrn (obr. 158), u nichž již často nelze rozeznat tvar původních zrn. Méně intenzívní silicifikací vznikají přechodné horniny nazývané pískovcovité křemence a křemencovité pískovce. Praktické použití pískovců je mnohem menší než písku a většinou o něm rozhoduje povaha tmelu. Nejodolnější jsou pískovce s křemitým tmelem, a proto nalézají poměrně časté uplatnění ve stavebnictví.

Text a obrázky: Prof. Jan Petránek

Odkazy

arkóza tmel zrnitost

Na tento termín se odkazuje

arkóza arkózovitý křemenec ortokvarcit písek

Rozšířené a aktualizované vydání Encyklopedie geologie můžete zakoupit v on-line obchodu České geologické služby .