slepenec neboli konglomerát, tj. klastická hornina vzniklá diagenetickým zpevněním štěrku. Svou zrnitostí patří do třídy psefit neboli ruditu, tj. sedimentu, na jehož složení se významně podílejí částice větší než 2 mm (podle některých názorů nejméně 25 %, podle jiných 50 %). Tyto částice jsou v různé míře zaoblené (kdyby byly ostrohranné, šlo by o viz brekcii) a podle jejich velikosti se rozlišují např. slepence balvanové, hrubozrnné, drobnozrnné a jiné (zrnitos). Podle složení se rozeznávají 1. slepence monomiktní, tj. složené jen z jednoho druhu klastického materiálu, např. z křemene, vápence (slepence křemenné, vápencové); 2. oligomiktní, složené z několika málo druhů a 3. petromiktní, na jejichž složení se podílí různorodý horninový materiál. Horninové složení do značné míry ukazuje na způsob vzniku, tak např. křemenné slepence svědčí o dlouhodobém transportu a třídění a jejich materiál často pochází z druhého nebo i třetího sedimentačního cyklu. Naproti tomu petromiktní slepence jsou často ukládány poblíž zdroje klastického materiálu, bez jeho většího transportu, opracování a třídění (zralost sediment). Klasifikačním kritériem jsou i znaky strukturní (přítomnost nebo nedostatek základní hmoty, druh podpůrné stavby) a texturní (gradační zvrstvení aj.). Štěrk, jehož zpevněním slepence vznikly, je obvykle ukládán 1. v kontinentálních podmínkách a) toky o větším spádu (v aridních i humidních oblastech), a to buď v jejich údolích, nebo jako aluviální kužele v místech snížení unášecí schopnosti, např. v podhůří horských pásem, při ústí řek do jezer, b) ledovci - různé morény (viz tillit) a hrubé glacifluviální uloženiny v předpolí ledovců, 2. v mořském prostředí - např. plážové štěrky. Podle způsobu uložení štěrku lze rozlišovat slepence říčního, jezerního, glacigenního, mořského aj. původu. Dále se rozeznávají slepence bazální, které se vyskytují při bázi transgresívního souvrství (@ obr. 35-B), intraformační slepence neboli autochtonní, vzniklé uvnitř téhož sedimentačního prostoru rozrušením nedávno uložených vrstev apod. Konglomeráty se též dělí ve dvě velké skupiny, ortokonglomeráty (poměrně dobře vytříděné, bez většího množství jemnozrnné složky) a parakonglomeráty (špatně vytříděné, s valouny rozptýlenými v převládající jílovité nebo písčité základní hmotě). Slepence všeobecně vznikají v členitých terénech a jejich nejmocnější uloženiny bývají proto vázány na synorogenní a postorogenní fáze tektonického cyklu. molas, flyš. Diskordance
Obr. 35. A - skrytá diskordance (hiát): vrstvy jsou souhlasně (konkordantně) uložené, avšak nepřítomnost vrstvy 4 svědčí o přerušení sedimentace nebo o erozi; B - diskordance charakterizovaná výrazně erodovaným podložním vrstevním sledem (scházejí vrstvy 5 až 8) a polohou slepenců na bázi; C - úhlová diskordance: mezi uložením obou komplexů (a, b) uplynulo dlouhé geologické období, během něhož vrstvy a-komplexu byly zvrásněny a hluboce denudovány. Odkazymolasa psefit zralost sedimentů zrnitost Na tento termín se odkazujebazální konglomerát konglomerát ortokonglomerát parakonglomerát štěrk
| |
