Země jako celek se skládá z atmosféry neboli plynného obalu, hydrosféry neboli vodního obalu, biosféry, což je souhrn organismů žijících na Zemi (popř. zóna jimi obývaná) a z pevné Země. Ta má značně nehomogenní složení, neboť se skládá z koncentrických zón různých vlastností (např. střední hustota povrchových hornin je 2, 65 g. cm 3, zatímco průměr celé Země je 5, 52 g . cm-3). Na základě různých výzkumů, zejména seizmických, rozeznává se od povrchu směrem do nitra Země (obr. 253, 254):kůra (zemská), která může být buď a) oceánská, ležící pod oceány (obr. 1) a zahrnující vrstvu mořských usazenin (0 až několik tisíc metrů), bazaltovou vrstvu a nejníže serpentinitovou vrstvu nebo b) kontinentální, složená z několika kilometrů sedimentů a pod nimi ležící vrstvy komplexního složení (20 až 70 km), s velice hojnými kyselými horninami. Někdy se rozeznává (svrchní) granitová vrstva, oddělená Conradovou diskontinuitou (plochou nespojitosti) od níže ležící bazaltové vrstvy. Spodní hranicí kůry je Mohorovičičova diskontinuita neboli Moho (M), která pod oceány leží v hloubce 7 až 12 km, pod kontinenty v průměru 30 až 40 km hluboko (pod horstvy 70 km); 2. plášť Země - horní hranicí je Moho, spodní hranicí hloubka 2 900 km. Předpokládá se, že plášť se skládá z hornin viz peridotitového složení a dělí se na svrchní a spodní plášť s hranicí v hloubce 700 km; 3. jádro Země - je od pláště odděleno Gutenbergovou diskontinuitou a je možno je rozdělit na vnější a vnitřní (s hranicí v hloubce 5 100 km); předpokládá se, že se převážně skládá ze železa, popř. i niklu. Vnější jádro je patrně kapalné, vnitřní tuhé. Z tektonického hlediska (zejména s ohledem na globální tektoniku) je důležité rozlišení litosféry a astenosféry. Litosférou se rozumí povrchová zóna Země o mocnosti asi 70 km (pod oceány) až 150 km (pod kontinenty). Zahrnuje tedy oceánskou i kontinentální kůru a část svrchního pláště. Jako celek je pevná a je rozčleněna v pohyblivé litosférické desky. Naproti tomu astenosféra má podstatně sníženou pevnost a je schopna viz konvekčního proudění, které se považuje za příčinu pohybu litosférických desek, které na astenosféře plavou (obr. 1). Horní hranicí astenosféry je totiž roveň, kde je již taková teplota, že horniny svrchního pláště se začínají tavit. Spodní hranice astenosféry bývá různě udávána (např. 250 km, ale také až 700 km). Podle dřívějších představ se Země dělila na 3 zóny, a to sial (do 100 km hloubky), sima (do 1 400 km) a nife (složená hlavně z Ni a Fe). Tektonosféra je zóna Země vystavená působení tektonických sil; v podstatě tedy jde o litosféru. Pochody probíhající v zemské kůře a ji utvářející jsou vysvětlovány různými geotektonickými hypotézami. - V podstatě lze rozlišit: a) hypotézy fixistické (fixismus), založené na představě, že kry zemské kůry v podstatě zůstávají na místě - např. hypotéza undační (undac), viz kontrakční, expanzní aj. , b) hypotézy mobilistické (mobilismus), zahrnující např. hypotézu o konvekčním proudění (konvekc), drift kontinentů, novou globální tektoniku (tektonika globáln) aj. , c) hypotézy vysvětlující tektogenezi astronomickými příčinami (např. rotací Země). Akrece oceánu
Obr. 1. 1 - vznik riftu rozpínáním litosféry, 2 - následný vznik oceánské kůry a moře, 3 - výsledkem pokračujícího rozpínání je široký oceán s oceánským hřbetem; zeleně - oceánská kůra, červená šipka uprostřed naznačuje vzestup astenosféry. Oceánská a kontinentální (pevninská) kůra na pasivním pevninském okraji
Obr. 253. v - rychlost šíření podélných seizmických vln (km.s-1), h - hustota (Q) hornin (g.cm-3), C - Conradova diskontinuita; 1 - bazaltová vrstva, v = 4 až 6, 2 - serpentinitová vrstva, 3 - staré sedimenty, v = 3,5 h = 2 až 2,5, 4 - granitová vrstva. Průřez Zemí a její svrchní části
Obr. 254. Průřez Zemí a její svrchní částí (litosféry a astenosféry). V dolních grafech je zobrazen vývoj teploty, tlaku, hustoty a rychlosti šíření seismických vln v zemském tělese. Odkazykonvekce tektonika globální undace Na tento termín se odkazujeastenosféra bazalt bazaltová vrstva biosféra Conradova diskontinuita diskontinuita expanzní hypotéza fixismus geochemie geosynklinála geotektonika Gutenbergova diskontinuita horká skvrna izostáze kontrakční teorie kůra zemská litosféra mobilismus Moho, Mohorovičičova diskontinuita, M oceánská kůra plášť Země sial sima subsekventní vulkanismus tektonika globální tektonosféra undace vrstva
| |
