Encyklopedie Nápověda

tektonika globální  soubor geotektonických představ snažících se vysvětlit tektonické jevy a pochody v celosvětovém měřítku. V současné době je přijímán mobilistický výklad založený na pohybu litosférických desek, tj. pevných desek skládajících litosféru (povrchovou část Zem), a reprezentovaných deskami pacifickou, Nazca, severoamerickou, jihoamerickou, africkou, euroasijskou, australskou a antarktickou (obr. 218). Tyto desky se mohou horizontálně pohybovat na svém podloží, na astenosféře (Zem). Hranicemi desek jsou ; oceánské rifty, které jsou vázány na oceánské hřbety. Jsou to zóny akrece, kde litosférické desky se od sebe vzdalují narůstáním svých okrajů, a to vulkanickou činností (výlevy bazaltových láv zde vzniká nová oceánská kůra). Tyto výlevy zacelují jizvy způsobené rozšiřováním riftu (Viz obr. 1, 219);b) hlubokomořské příkopy s projevy subdukce neboli podsunování, ke kterému dochází nejčastěji při styku lehčí kontinentální kůry s těžší oceánskou. Ta se začne zabořovat do astenosféry a podsouvat pod kůru kontinentální (obr. 220). V místě subdukce vzniká podélná deprese, oceánský příkop. Tato oblast se vyznačuje významnou seizmicitou (zemětřesnou činností) a nad zabořující se deskou se nápadně projevuje vulkanismus andezitického charakteru;c) viz transformní zlomy, podle nichž nastává pouze pohyb desek, nikoliv však akrece nebo subdukce (obr. 221). Tento výklad globální tektoniky vysvětluje pohyb kontinentálních mas, vývoj oceánské sedimentace a vznik orogénů při kolizích litosférických desek. V podstatě lze rozlišit pět stadií:

1. stadium divergence neboli rozpínání, kdy uprostřed vyklenuvší se kůry vznikají prolomy (rifty), jako např. ve východní Africe, provázené zejména bazaltovým vulkanismem a zvýšenou seizmicitou;

2. stadium zkého oceánu vyvolané vniknutím moře do prolomu;

3. stadium rozsáhlého oceánu zvětšujícího se rozšiřováním oceánského dna podél rozpínajících se středooceánských riftů;

4. stadium subdukce - zatímco předchozí stadia byla vázána na jedinou litosférickou desku (styk kontinentu s oceánem měl ráz tzv. pasivního kontinentálního okraje), při subdukci jde o styk dvou litosférických desek, a to kontinentální s aktivním okrajem a oceánské. Na jejich hranici vzniká oceánský příkop a od kontinentálního okraje se někdy oddělují viz ostrovní oblouky;

5. stadium kolize je období uzavření oceánu, kdy nakonec kontinenty na sebe narazí a přitom vyvrásní mořské sedimenty za vzniku pásemných pohoří. Hybnou silou všech těchto pochodů je patrně konvekční proudění ve viskózní části svrchního pláště (konvekc, kontinenty, Země).

Akrece oceánu

obr. Akrece oceánu

Obr. 1.  1 - vznik riftu rozpínáním litosféry, 2 - následný vznik oceánské kůry a moře, 3 - výsledkem pokračujícího rozpínání je široký oceán s oceánským hřbetem; zeleně - oceánská kůra, červená šipka uprostřed naznačuje vzestup astenosféry.



Hlavní litosférické desky a jejich hranice

obr. Hlavní litosférické desky a jejich hranice

Obr. 218.  1 - hranice vzniklá rozpínáním (rift), kolizí nebo posunem, 2 - subdukční hranice (v oceánech podmořský příkop), 3 - transformní zlom.



Středooceánské hřbety

obr. Středooceánské hřbety

Obr. 219.   - nahoře centrální část (riftové údolí) Středoatlantského hřbetu u Azorských ostrovů; rozpínání je poměrně pomalé. Dole Východopacifický hřbet poblíž Mexika; rozpínání je rychlejší, schází údolí v ose hřbetu.



Subdukce a kolize desek

obr. Subdukce a kolize desek

Obr. 220.  Subdukce (1) podsouvání oceánské kůry pod sousední litosférickou desku a zužování oceánu, (2) zánik oceánu a kolize obou desek.



Transformní zlom

obr. Transformní zlom

Obr. 221.  1 - blokdiagram, 2 až 4 - funkce zobrazeného transformního zlomu v rovinném řezu (šipky vyjadřují pohyb bloků, hustota šraf a teček vyjadřuje stáří dna - čím je řidší, tím je dno starší), tz - transformní zlom, r - rift, v němž se obnovuje oceánské dno.



Typy deskových rozhraní

obr. Typy deskových rozhraní

Obr. 282.  1 - středooceánské hřbety - vznik nové oceánské kůry; 2 - hlubokomořské příkopy - podsouvání oceánské kůry a její zánik; 3 - kolizní orogény - hranice desek tvoří pásemná pohoří.



 
Text a obrázky: Prof. Jan Petránek, RNDr. Jaroslav Synek

Odkazy

konvekce Země

Na tento termín se odkazuje

Země

GE



Rozšířené a aktualizované vydání Encyklopedie geologie můžete zakoupit v on-line obchodu České geologické služby .

© Česká geologická služba 2007