bazalt (čedič) nejhojnější výlevná magmatická hornina na povrchu Země, Měsíce a patrně i jiných těles sluneční soustavy; na Zemi tvoří více než 90 % výlevných hornin. B. je jemnozmná šedočerná hornina složená přibližně stejným dílem z plagioklasů a pyroxenů (u obou jde o druhy bohaté vápníkem) a z necelých 20 % ostatních minerálů (hlavně olivín, pyroxen chudý vápníkem a Fe-Ti oxidy). Hlubinným protějškem bazaltu je gabro, žilným (hypabysálním) dolerit. Svým chemickým složením patří bazalty mezi bazické vyvřeliny. @ obr. 124. Bazaltové proudy (teplota od 1 000 do 1 220 °C) jsou poměrně řídce tekuté. Vytékají z puklin, někdy i ze sopouchů štítových sopek a mohou pokrývat obrovská území (např. Dekkan v Indii). Opakované výlevy někdy tvoří mocné komplexy (3 000 m ve východoafrickém riftu v Etiopii). Některé bazalty tuhnou sloupcovitě, jiné struskovitě, povrch proudů bývá provazovitý, rozlámaný až blokovitý (aa láv) apod. Vylévá-li se láva pod vodou, vznikají často lávy s viz polštářovou texturou. Vyvrhováním lávy ze sopečných jícnů vzniká sopečný popel, lapili, struska (tj. bazaltová pemza) nebo bomby vřetenovitého tvaru. Tento pyroklastický materiál je někdy vyvrhován v takovém množství, že vytváří celé tufové kužele. Některé čediče obsahují příměs sopečného skla (obr. 15), jiné malé množství foidů (nefelín, analcim) nebo i křemene. Dosti časté jsou vyrostlice (porfyrická struktura). Nezřídka lze pozorovat pórovitou (vezikulární) strukturu s póry i většími dutinami po uzavřených plynech; dutinky jsou často vyplněny zeolity, kalcitem nebo křemenem (mandlovcová struktura). Existují různé klasifikace bazaltů založené na jejich mineralogickém nebo chemickém složení, na genezi a tektonickém postavení. Podle geologického stáří jsou někdy oddělovány melafyry neboli paleobazalty, jež jsou značného geologického stáří a jejichž pyroxeny jsou uralitizovány a olivín serpentizován; dalšími charakteristickými minerály bývají chlorit, epidot a kalcit. Podle některých autorů je pro ně typická mandlovcová struktura. Bazalty se obvykle dělí na dvě velké skupiny: 1. tholeitické bazalty (tholeity) obsahující bazické živce (labradorit-bytownit), augit chudý na vápník, hypersten, sklo a někdy i volný SiO2; neobsahují olivín. Tvoří rozsáhlé výlevy na kontinentech (tzv. platóbazalty neboli trapy) a dnech současných oceánů, v některých ostrovních obloucích (spolu s andezity) a také svrchní části ofiolitických komplexů. Jejich diferenciací vznikají andezity a nakonec i ryolity; 2. alkalické bazalty jsou vlastně melanokratní bazalty s větším množstvím olivínu, s labradoritem, augitem (chudý vápníkem, s příměsí Ti), často s malým množstvím foidů a melilitem. Tvoří hlavně kontinentální sopky a někdy se vyskytují i v ostrovních obloucích. Diferenciace jejich magmatu vede ke vzniku andezitu, trachyandezitu a nakonec až fonolitu. Olivinický alkalický bazalt se též nazývá bazanit (tab. 1). Skupina bazaltických hornin s foidy bývá někdy oddělována a jsou do ní zahrnovány nejen bazanity (obsahující olivín), nýbrž i příbuzné horniny bez olivínu (např. tefrit). Viz. obr. 16. Bazalty někdy obsahují uzavřeniny (xenolity) eklogitických nebo peridotitických hornin, pocházející z velkých hloubek. Předpokládá se, že bazaltové magma vzniká v plášti (Zem), a to částečným roztavením eklogit nebo pyrolit. Za velkých tlaků ve velkých hloubkách vzniká magma tholeitické, za nižších tlaků magma alkalických bazaltů. Jako petrurgické čediče jsou označovány druhy vhodné k výrobě čedičových odlitků a minerální vlny. Bazalty jsou u nás hojné zvláště v Českém středohoří (62 % všech efuzív) a Doupovských horách. viz též trap, oceanit, bazaltové sklo, ofiolity, Země. Bazalt (čedič) se sklovitou základní hmotou uzavírající lištovité krystaly živce
Obr. 15. Bazalt (čedič) se sklovitou základní hmotou tmavohnědé barvy, uzavírající lištovité až jehličkovité krystaly živce. a - augit, o - olivín, n - nefelín, m - magnetit. Zvětšeno. Zjednodušená klasifikace magmatických hornin.
Obr. 124. Velkými písmeny jsou uvedeny horniny hlubinné neboli plutonické (např. granit), malými písmeny horniny výlevné neboli efuzivní (např. ryolit). Uváděný křemenný diorit v podstatě odpovídá tonalitu. Odkazyaa láva eklogit pyrolit tefrit Země Na tento termín se odkazujebazanit bazický čedič dolerit gabro melafyr nefelinit paleobazalt platóbazalt pyrolit sopka těšínit tholeit trap
| |
