magmatické horniny neboli magmatity se nazývají též horniny vyvřelé (vyvřeliny) nebo méně vhodné horniny eruptivní (eruptiva); vznikají krystalizaci magmatu. Podle podmínek krystalizace se rozlišují magmatity 1. intruzívní, které utuhly pod zemským povrchem, a ty se dále dělí na a) abysální (hlubinné neboli plutonické), pluto, b) hypabysální (periplutonické), k nimž patří mělce intruzívní a žilné horniny - @ obr. 14; 2. extruzívní neboli výlevné či efuzívní (syn. vulkanické, vulkanity), které vznikly z magmatitů vylitého na zemském povrchu. Hlavními minerály magmatitů jsou křemen, živce, foidy, olivín, pyroxeny, amfiboly a slídy. Velikost jejich krystalů závisí na rychlosti ochlazování magmatu - bylo-li pomalé, měly čas krystalovat a horniny jeví viz holokrystalickou strukturu, bylo-li rychlé, obsahují horniny jak krystaly, tak sklo (viz hemikrystalická struktura), nebo se skládají jen ze skla (struktura sklovitá, hyalinní). Struktury holokrystalické jsou charakteristické pro horniny intruzívní, přičemž horniny plutonické (např. granitoidy) mají mnohem hrubší strukturu než rychleji ochlazované (krystalizující) horniny hypabysální (např. žilné magmatity). Nejrychleji tuhnoucí efuzivní horniny (láv) bývají jemnozrnné až celistvé, většinou obsahují porfyrické vyrostlice a často jsou bohaté drobnými mikroskopickými krystalky, tzv. mikrolit. Mnohé obsahují sklo a jejich textury často prozrazují tečení lávy; časté jsou i pórovité struktury. Někdy se rozlišují výlevné horniny předkřídové neboli paleovulkanity a pokřídové neboli neovulkanity. Toto dělení se zvláště v minulosti projevovalo i v názvosloví, např. se rozlišoval porfyrit (geologicky starý) od andezitu (geologicky mladý), dnes se k odlišení spíše užívá předpony paleo-(paleoandezit opak andezit apod.). Podrobných klasifikací magmatitů je větší počet a opírají se především o mineralogické složení (@ obr. 124, 161), méně často o chemické složení (vhodné pro efuzíva se sklem - viz CIPW). Magmatity se dělí různým způsobem v několik základních skupin, např. podle stupně nasycení (saturace) oxidem křemičitým (nasycené a přesycené magmatity ho mají dostatek nebo nadbytek, nenasycené nedostatek), častěji podle celkového obsahu SiO2, kdy se rozenávají magmatity 1. kyselé (nad 65 % SiO2, s volným křemenem), jako granit, ryolit; 2. intermediální (52 až 65 % SiO2), jako syenit, diorit, andezit; 3. bazické (45 až 52 % SiO2) jako gabra, čediče, bez křemene a bohaté Mg, Fe a Ca, a 4. ultrabazické (ultramafické) obsahující méně než 45 % SiO2, jako peridotit a pikrit; sestávají v podstatě z feromagneziových minerálů (obr. 125). Syn. ultrabazika, ultramafity. Důležitým ukazatelem složení magmatitů je jejich barva (viz barva magmatických hornin). viz též facie (magmatická), intermediální, bazický, ultrabazický, ultramafický. Granitový batolit
Obr. 14. Granitový batolit (vrcholová neboli apikální část) Zjednodušená klasifikace magmatických hornin.
Obr. 124. Velkými písmeny jsou uvedeny horniny hlubinné neboli plutonické (např. granit), malými písmeny horniny výlevné neboli efuzivní (např. ryolit). Uváděný křemenný diorit v podstatě odpovídá tonalitu. Složení magmatickych hornin v závislosti na obsahu SiO2, Na2O + K2O a MgO (hmotnostní procenta).
Obr. 125. Přibližné mineralogické složení hlavních plutonických hornin.
Obr. 161. OdkazyNa tento termín se odkazujeabysální amfibolovec andezit eruptiva hlubinné horniny hypabysální intruze magmatit nasycení, nasycené horniny neovulkanity neutrální horniny paleovulkanity pluton vulkanit vyvřelé horniny žíla žilné horniny
| |
