vrása deformace vyvolaná ohybem hornin a způsobující změnu úklonu vrstev a někdy i jejich směru. Ohyby vyklenuté vzhůru se nazývají antiformy, vyklenuté dolů synformy (tyto termíny se užívají zvláště v terénech budovaných metamorfity). Je-li znám stratigrafický sled, mluví se o antiklinále, jejíž vnitřní jednotky (vrstvy) ležely původně níže, tj. jsou starší, kdežto u synklinály vnitřní jednotky (vrstvy) ležely původně nahoře, tj. jsou mladší (obr. 242). U vrás se obecně rozlišuje jejich zámek, který odpovídá místu maximálního ohybu a ramena neboli křídla vrás ležící mezi zámky. Osou vrásy se rozumí linie vedená středem zámku, ale někdy se tímto termínem označuje i průsečnice povrchu terénu s osní plochou (rovinou). Osní plocha je plocha proložená osami dílčích vrás a v nejjednodušším případě, tj. u přímé vrásy, má podobu vertikální roviny (obr. 243). Je-li však osní plocha silně skloněná, bývá směr sklonu vrásových ramen shodný; jako rameno normální se označuje to, které u antiklinály leží nad osní plochou (u snklinály pod osní plochou), druhé rameno se nazývá překocené. Podle úklonu ramen a osní plochy se rozlišují především vrásy přímé, šikmé, překocené, ležaté a zabořené (obr. 244). Flexura (nazývaná též monoklinální vrása, monoklinála) je vrása s paralelními vrstvami v obou ramenech spojených ukloněnou vrstvou, nepřerušenou a ukloněnou k níže ležícímu ramenu (obr. 242). Dalšími zvláštními typy jsou vrásy kufrovité, vějířovité, izoklinální, zalomené (kinkbands) apod. (obr. 245). viz též mikrovrása. Osy vrás se často vynořují nebo ponořují, což se projevuje periklinálními uzávěry. Brachyantiklinála je antiklinála, jejíž osa se ponořuje v obou směrech, tj. s periklinálními uzávěry na obou stranách (obr. 246). Je-li horizontální průřez téměř izometrický (přibližně stejně široký jako dlouhý), mluví se o klenbě neboli dómu. Protějškem brachyantiklinály je brachysynklinála. Klenbovitá nebo pánvovitá deformace, o rozsahu několika až sta kilometrů, složená z množství paralelních vrás malého poloměru, se nazývá antiklinorium nebo synklinorium (obr. 247). Zvláštním typem jsou disharmonické vrásy (disharmonické zvrásněn) nebo v evaporitech vznikající diapirové vrásy (diapirová struktur) a viz enterolitické struktury. Vlečné vrásy jsou drobné vrásy v křídlech velkých vrás, jejichž orientace (vergence) dovoluje tektonickou rekonstrukci těžko poznatelných velkých vrásových struktur. Vrásové struktury se mohou významně uplatňovat v reliéfu krajiny (obr. 82, 266). Závislost reliéfu na geologické stavbě
Obr. 82. Závislost reliéfu na geologické stavbě: uprostřed a vpravo reliéf konformní (souhlasný), neboť hřbety (elevace terénu) souhlasí s elevacemi tektonickými, tj. s antiklinálami. Vlevo reliéf inverzní, kde hřbety (elevace terénu) odpovídají tektonickým depresím, tj. synklinálám. Deformace vyvolané ohybem vrstev
Obr. 242. Deformace vyvolané ohybem vrstev: 1 ? flexura, 2 ? vrása: antiklinála (a) a synklinála (s). Vrása (ponořující se) a její osní plocha.
Obr. 243. Osa vrásy tvoří průsečnici osní plochy s povrchem vrásy. Druhy vrás (osní plocha je čárkovaná)
Obr. 244. 1 - vrása přímá, 2 - šikmá, 3 - překocená (střední rameno je překocené), 4 - ležatá, 5 - ponořená. Typy vrás
Obr. 245. 1 - kufrovitá vrása, 2 - vějířovitě uspořádané vrásy, 3 - izoklinální vrásy, 4 - zalomené vrásy (na rozdíl od předchozích typů jsou zalomené vrásy jen několik centimetrů až decimetrů velké). Brachyantiklinála (ba) a část brachysynklinály (brachysynklinální uzávěr) (bs).
Obr. 246. Osy vrás jsou v tomto případě průsečnicemi osních rovin s terénem. Brachyantiklinální a brachysynklinální stavbu prozrazují směry a úklony vrstev a stáří vrstev. V jádru brachyantiklinály vystupují starší, tj. níže ležící vrstvy, v jádru brachysynklinály mladší, tj. výše ležící vrstvy. Antiklinorium (a) a synklinorium (s).
Obr. 247. Vrásy se ponořují směrem dozadu a v horizontálním řezu jsou proto patrné jejich brachyantiklinální a brachysynklinální uzávěry. Řez ordovikem Krušné hory u Berouna (Barrandien).
Obr. 266. Na silně zvrásněném proterozoiku (1) transgresívně spočívají ordovická souvrství (2 až 6). Nad bazálními sedimenty (2) a diabasy a jejich tufy (3) leží ložisko oolitové železné rudy (4). V jeho nadloží jsou břidlice (5) se slabou vrstvou železné rudy a křemence (6). Křemence jsou velmi odolné a tvoří vrchol Krušné hory a uchránily nejspodnější část synklinály před denudací, takže synklinála je dnes morfologickou elevací (příklad inverze reliéfu). Odkazydiapirová struktura disharmonické zvrásnění Na tento termín se odkazujeantiforma antiklinála antiklinála nepravá, falešná antiklinorium brachyantiklinála branchysynklinála flexura monoklinála sedlo synforma synklinála synklinorium
| |
