Encyklopedie Nápověda

diapirová struktura  antiklinály nebo dómy, jejichž jádro složené z mobilní horniny prorazilo nadložní vrstvy. Jde-li o extrémně plastické horniny (např. evapority), mohou proniknout vysoko vzhůru. Diapirové struktury také vznikají při nestejném zatížení a hromadí se v místech menšího tlaku. Pochod se nazývá diapirismus a pronikající tělesa diapir (někdy též diapira). U solných struktur též solný dóm nebo solný peň. @ obr. 31, 33, 176.

Řez deltou řeky Niger (Nigérie) ukazující růst delty směrem do moře neboli progradaci.

obr. Řez deltou řeky Niger (Nigérie) ukazující růst delty směrem do moře neboli progradaci.

Obr. 31.  Dlouhodobě ukládaná litologicky shodná souvrství jsou diachronní, tj. probíhají napříč časovými hranicemi (časové hranice jsou vyznačeny silnými čarami). Například sedimentace středního souvrství (jemně tečkovaná šrafa) začala v eocénu a za stejných podmínek se litologicky shodné sedimenty ukládaly v oligocénu, miocénu a pliocénu, souběžně s postupem delty do moře. Uloženiny soli (halitu) křídového stáří mají na JZ podobu diapirů.



Solný diapir (peň)

obr. Solný diapir (peň)

Obr. 176.  Solný diapir (peň) prorážející roponosnými vrstvami miocenního (H - helvet, M - meot, P - pont) a pliocenního (D - dák, L - levant) stáří. Ropa je vyznačena černě. Rumunsko.



 
Text a obrázky: Prof. Jan Petránek

Na tento termín se odkazuje

dóm peň vrása

GE



Rozšířené a aktualizované vydání Encyklopedie geologie můžete zakoupit v on-line obchodu České geologické služby .

© Česká geologická služba 2007