Encyklopedie Nápověda

vápenec  usazená hornina, jejíž hlavní složkou je uhličitan (karbonát) vápenatý (CaCO3), tj. klencový kalcit a jeho kosočtverečná modifikace, aragonit. U dvousložkových hornin musí být jejich zastoupení větší než 50 %, přičemž příměs přesahující 10 % se v názvu vyjadřuje adjektivem (obr. 237, 238). U třísložkových hornin podíl karbonátů musí přesahovat 50 % a kalcit spolu s aragonitem musí převládat nad ostatními karbonáty. Protože aragonit je rozpustnější než kalcit, bývá snadno vyloužen nebo častěji rekrystalizuje ve stálejší kalcit; v geologicky starších vápencích proto aragonit nenalézáme a vápence často jeví různě intenzívní rekrystalizaci za vzniku zrnitých struktur různého druhu. Vápence jsou spjaty plynulými přechody zejména se sedimenty jílovitými (viz slín, slínovec), písčitými (písčité vápence a vápnité pískovce) a velmi často s dolomit. Menší příměsi se vyjadřují adjektivy, tak např. křemitý vápenec obsahuje příměs chemogenního nebo biogenního SiO2, je-li SiO2 větší množství a je-li soustředěno do rohovcových hlíz, jde o vápence s rohovci (méně správně rohovcové vápence), jindy se setkáváme s fosfatickými nebo glaukonitickými vápenci apod. Metamorfózou se vápenec mění v krystalický vápene. Největší množství vápenců se ukládá v teplých mořích s čistou vodou. K mělkovodním druhům patří především útesové vápence (úte, bioherma), biostromové vápence (biostrom), vápence vznikající zpevněním plážových karbonátů (tzv. beachrock), dále různé neritické vápence a ve větších hloubkách otevřených moří vápence pelagické (mořské sediment). Značně odlišné vápence vznikají ve sladkovodním prostředí na kontinentech. Jsou to zejména vápence povrchových vod, ukládané a) z pramenů minerálních vod - pramenit neboli pravý traverti, b) ve vodních tocích - pěnovce , c) ze stojatých vod, a to buď v bažinách - alm, nebo jezerech - sladkovodní křída, slin, vápnité bahno a vápence podzemních vod - jeskynní (pěnitec) a též i půdní sintry. Podle původu lze rozlišit tři skupiny vápenců:

1. vápence organogenní - složené z kosterních elementů rostlin i živočichů vylučujících CaCO3. Příkladem jsou různé viz biohermové a viz biostromove vápence - jako vápence útesové, korálové, lasturnaté, rasové, krinoidové; k organogenním vápencům patří i vápence foraminiférové, viz křída aj. ;

2. chemogenní vápence, tj. vysrážené z roztoku, k nimiž patří vápence evaporitových sérií (většinou však byly dolomitizovány), oolitické vápence a některé sladkovodní vápence (traverti);

3. detrické (klastické) vápence složené z jemné drti i větších úlomků organogenního karbonátu nebo starších vápenců. Jejich názvosloví odpovídá dělení normálních klastických sedimentů, tj. podle velikosti zrna se rozeznává kalcirudit (nad 2 mm), kalkarenit (0, 06 až 2 mm) a kalcilutit (pod 0, 06 mm). Klastický materiál bývá často převládající měrou složen z organických zbytků a k názvům hornin je možno připojit předponu bio-(např. vápenec složený z drobných úlomků krinoidových článků možno označit jako biokalkarenit). Toto rozdělení je jen rámcové, neboť většina vápenců je polygenní, tj. na jejich složení se podílí materiál různého původu. Kromě toho může být velmi nesnadné rozhodnout, jde-li o organogenní materiál in situ nebo o organogenní detrit, nebo rozlišit chemogenně vysrážený kalcit od nejjemnějšího karbonátového kalu vzniklého rozmělněním organických zbytků; tím spíše, když geologicky starší vápence jsou ve větší nebo menší míře rekrystalizovány. Proto je dnes všeobecná tendence užít objektivnější (negenetické) klasifikace, tj. klasifikace petrologické.

Názvosloví hornin řady vápenec-dolomit.

obr. Názvosloví hornin řady vápenec-dolomit.

Obr. 237.  



Názvosloví hornin řady vápenec-jílovec.

obr. Názvosloví hornin řady vápenec-jílovec.

Obr. 238.  Termín slínovec (slín) bývá . volně užíván pro hybridní horniny; jsou-li hranice vymezovány, pak nejednotně (tečkované, čárkovaně).



 
Text a obrázky: Prof. Jan Petránek

Odkazy

alm biostroma dolomit krystalický vápenec mořské sedimenty travertin útes

Na tento termín se odkazuje

alochem beachrock biolit biomikrit biomikrudit biopelmikrit biopelsparit biosparit biosparrudit intraklast intramikrit intrasparit jíl kalcilutit kalcirudit kalkarenit mikrit pelmikrit pelsparit pěnitec sparit

GE



Rozšířené a aktualizované vydání Encyklopedie geologie můžete zakoupit v on-line obchodu České geologické služby .

© Česká geologická služba 2007