útes 1. skalní hřbet (práh, lavice), přibližně v úrovni mořské hladiny, za přílivu ponořený; 2. strmé skalní stěny na mořském pobřeží, např. útesy v křídě na pobřeží Lamanšského průlivu a Rujany; 3. korálový útes (syn. rif) druh biohermy budovaný útesotvornými organismy tvořícími kolonie a rostoucími v teplých a čistých vodách až k hladině. Spolu s drtí vzniklou rozrušením jejich koster a s malým množstvím chemogenního uhličitanu vápenatého vytvářejí pevná tělesa vystupující nad okolní dno a odolná vůči destrukční činnosti vlnění. Za odlivu mohou být nejvyšší části útesů obnaženy. U dnešních útesů jsou sice korali nejnápadnějšími koloniálními organismy, avšak řasy jsou často horninotvorně významnější. V geologické minulosti byly útesotvorné i mechovky, stromatopory (obr. 234), tabulátní korali, rudisti (mlži) aj. Podle tvaru nebo pozice se rozlišují různé útesy: a) kupolovitý útes je menší útes dómovitého tvaru bez laguny a obklopený drtí vzniklou rozrušením útesového materiálu. Větší útes tohoto druhu se někdy nazývá @ bioherma; b) lemový útes neboli příbřežní se téměř přimyká k pobřeží, takže mezi ním a pevninou nebývá rozsáhlejší laguna; c) bariérový útes je vyvinut dále od pobřeží, takže mezi pobřežím a útesem je různě rozsáhlá laguna. Výjimečným příkladem je Velký bradlový útes, dlouhý asi 2 000 km a ležící asi 50 km před sv. pobřežím Austrálie (obr. 235); d) atol je kruhovitý až elipsovitý útes (obr. 236), někdy téměř souvisle obepínající centrální lagunu, jindy je tvořen jen drobnými korálovými ostrůvky. Mnohé dnešní atoly byly prvotně lemovými útesy obklopujícími ostrov, který pomalu klesal pod mořskou hladinu. Stačily-li útesotvorné organismy udržet krok s tímto klesáním, rostly dále vzhůru a vznikl bariérový útes a nakonec atol. V mnohých atolech byly však zjištěny tak velké mocnosti korálových vápenců, že tento způsob vzniku nestačí k jejich vysvětlení. Atol má výraznou zonální stavbu. Svrchnodevonský útes (bioherma). Ardeny, Belgie
Obr. 234. 1 - vrstevnatý vápenec, 2 až 4 - útes sestávající z polohy s koraly (2), s lamelárními stromatoporami (3) a kulovitými stromatoporami (4), 5 - nadložní vápnité břidlice, zprvu s útesotvornými organismy, avšak bez stromatopor. Vpravo nahoře malá bioherma. Schematický řez Velkým bradlovým útesem při sv. pobřeží Austrálie
Obr. 235. 1 - jílovité křemenné písky přecházející do vápnitých písků, 2 - karbonátové bahno, 3 - karbonátový písek s úlomky útesového materiálu a s foraminiferami, 4 - útes, 5 - hrubozrnné karbonátové písky, 6 - pelagické karbonátové bahno s foraminiferami. Příklad tichomořského atolu (Karoliny)
Obr. 236. 1 - vrcholová část útesu pod vodní hladinou, 2 - ostrůvky (spolu s útesem obklopují lagunu), 3 - drť z korálů, 4 - karbonátový písek, 5 - podmořské elevace tvořené řasami, 6 - kalcitové bahno, 7 - aragonitové bahno. Na tento termín se odkazujeatol bariérový bioherma láčkovci laguna rif vápenec
| |
