syenit hrubozrnný plutonický neboli hlubinný magmatit intermediálního složení (obr. 124); neobsahuje křemen (tím se především liší od granit) a bývá poněkud tmavších barev než granit. Hlavní složkou jsou alkalické živce (ortoklas, anortoklas, mikroklín) s menším podílem plagioklasů (nejvýše jedna třetina všech živců), doprovázené biotitem a amfibolem (obr. 161, 217). Některé syenity obsahují foidy, zvláště nefelín (nefelinický syenit). Melanokratní odrůda se někdy nazývá durbachit. Výlevným ekvivalentem syenitu je trachyt. Přibýváním křemene syenit přechází v granit (obr. 65), objevením se labradoritu a někdy i olivínu přechází v alkalické gabro, hojnějším zastoupením oligoklasu nebo andezínu přechází v monzonit (granit); přechodní hornina mezi syenitem a dioritem se nazývá syenodiorit. Syenity nejsou příliš časté, někdy mohou tvořit i ringové (prstencové) struktury, často provázené karbonatity. Žilné ekvivalenty jsou mikrosyenity nebo syenitové porfyry, jde-li o odrůdy s porfyrickou strukturou. Lamprofyrickou odrůdou je mineta (lamprofy). viz Larvikit je odrůda syenitu těžená k ozdobným účelům. Složení 571 granitů 90 % spadá svým složením do černě vyznačené plochy;
Obr. 65. Or - ortoklas, Ab - albit, Kř - křemen (J. Dercourt-J. Paquet 1983) Zjednodušená klasifikace magmatických hornin.
Obr. 124. Velkými písmeny jsou uvedeny horniny hlubinné neboli plutonické (např. granit), malými písmeny horniny výlevné neboli efuzivní (např. ryolit). Uváděný křemenný diorit v podstatě odpovídá tonalitu. Přibližné mineralogické složení hlavních plutonických hornin.
Obr. 161. Syenit - hlavní složkou jsou živce (zakalené) a amfibol (tmavý). Něco málo křemene (čirý), uprostřed zrno titanitu. Zvětšeno.
Obr. 217. OdkazyNa tento termín se odkazujedurbachit intermediální horniny larvikit syenodiorit tinguait trachyt
| |
