arkóza druh pískovce, na jehož složení se nestabilní složky (živce, úlomky nestabilních hornin) podílejí nejméně 25 % (přesnější údaje @ obr. 156) a podíl jílu (matrix) nepřesahuje 20 %. Je-li nestabilních složek méně, mluví se o arkózovitém pískovci (též subarkóza). Blíže pískove. Arkózy bývají světlých barev, jeví nízký stupeň zaoblení i vytřídění zrn, vrstevnatost je hrubá, časté je šikmé zvrstvení a sepětí s konglomeráty nebo pelity červenavé barvy. Arkóza je ukazatelem členitého reliéfu, rychlé eroze i uložení. Může vznikat jak v aridním, tak humidním klimatu. Často jsou kontinentálního původu. Názvosloví pískovců; je založeno na procentuálním zastoupení tří hlavních složek
Obr. 156. J - jíl, silt a slídy (tj. základní hmota neboli matrix), K 4- S - křemen a zrna stabilních hornin, Ž + N - živce a úlomky nestabilních hornin. OdkazyNa tento termín se odkazuje
| |
