Napište hledaný termín:

---

Úvodní stránka

---

Rejstřík
Obrázky
Tabulky

---

Nápověda

---

A-Č Geologický slovník

---

uhlí  hořlavý sediment ze skupiny kaustobiolitů uhelné řady (humolitů) vzniklý v podstatě akumulací rostlinných zbytků (Viz obr. 23, 159, 160, 180) a jejich různě pokročilou přeměnou, tzv. prouhelněním (neboli karbonifikací). Proces prouhelnění mívá zprvu ráz biochemických přeměn, později, ve větších hloubkách, se začíná uplatňovat teplota; důležitý je též tlak a čas. Výsledkem prouhelňování je postupný růst obsahu uhlíku, dehydratace a ochuzení obsahu prchavých látek (za snížení obsahu vodíku a kyslíku). Existuje řada klasifikací uhlí opírajících se o chemické složení, stupeň odraznosti, vzhled uhlí, stav zachování rostlinného materiálu či užití uhlí. Z hlediska vývoje uhlí lze rozeznávat tato základní stadia:

1. rašelina obsahuje přibližně 55 % C;

2. hnědé uhlí (asi 70 až 75 % C) je hnědé až černohnědé barvy; obsahuje-li ještě rozpoznatelné zbytky dřevité substance, nazývá se xylit nebo xylitické uhlí. Hnědé uhlí bývá většinou matné a jeho vryp obvykle hnědý. Podle stupně prouhelnění lze rozlišit uhlí hemifázní (hemitypy), tj. nejméně prouhelněné, středně prouhelněné ortofázní (ortotypy) a konečně metafázní (metatypy), tj. nejvýše prouhelněné. Jiná, často užívaná klasifikace rozlišuje (v pořadí podle stoupajícího prouhelnění): a) hnědé uhlí měkké, b) hnědé uhlí tvrdé, a to matné nebo lesklé. Technologická klasifikace je Tab. 1. Příkladem hemifázního uhlí je lignit, u nás těžený např. na jižní Moravě, dříve i u Mydlovar u Českých Budějovic. Hnědé uhlí bývá všeobecně třetihorního, někdy druhohorního a výjimečně i prvohorního stáří. Naše nejdůležitější hnědouhelné pánve jsou v Českém masívu a jsou neogenního stáři: viz severočeská (obr. 199), sokolovská a chebská pánev (v. j. h. ). Na Slovensku jsou méně významné pánve miocenního stáří, a to viz handlovská, nováčka a modrokameňská;

3. černé uhlí (dříve kamenné uhlí) obsahuje 72 až 92 % C, je černé barvy, matné nebo lesklé, černého vrypu, jeví zvýšenou odraznost a obsahuje 42 až 10 % prchavé hořlaviny. (Prchavá hořlavina je technologický údaj vyjadřující, kolik hořlavých látek unikne z uhelného vzorku při jeho zahřívání za nepřístupu vzduchu při teplotě kolem 850 °C. Pevný zbytek po tomto záhřevu se nazývá koks a obsahuje neprchavou hořlavinu a popel - popelovin. ) Na obsahu prchavé hořlaviny je založena technologická klasifikace černého uhlíObsah prchavé hořlaviny se vztahuje na suchý vzorek po odečtení popelovin, tj. na čistou hořlavinu. (Tab. 1); z petrologického hlediska lze černé uhlí dělit na méně prouhelněné typy (ortotypy) a více prouhelněné typy (metatypy). Černé uhlí bývá karbonského a permského stáří a u nás se těží v kladensko-rakovnické pánvi, plzeňské pánvi, ve vnitrosudetské pánvi, v rosicko-oslavanské oblasti a zejména v ostravsko-karvinském revíru, který produkuje 88 % naší těžby. obr. 28, 151;4. antracit - nejvýše prouhelněné uhlí (nad 92 % C), vysoce lesklé, bez páskování, homogenní. Obsahuje méně než 8 % prchavé hořlaviny. Metaantracit je výše prouhelněný antracit na přechodu mezi antracitem a grafite. Kromě těchto uhlí, která patří k humolitům, existují i uhlí, která patří k sapropelitům (kaustobiolit). Je to především boghed - matný celistvý sapropelit, na jehož složení se významnou měrou podílejí zbytky řas, tj. alginit, a kenel - sapropelit podobného vzhledu, avšak tvořený liptinitem (především sporami). Uhelné sloje (obr. 152, 232) vznikaly v dlouhodobě klesajících pánvích, v podmínkách, kdy pokles byl tak pomalý, že mohl být kompenzován růstem rostlinstva nebo akumulací jeho zbytků. Ty se buď hromadily na místě růstu rostlinstva - pak se uhlí či sloje nazývaji autochtonní, popř. hypautochtonní, byl-li materiál přemísťován jen v rámci rašeliniště (znakem autochtonity je např. přítomnost viz kořenových půd v podloží slojí nebo pařezy v původnípoloze) nebo bylrostlinný materiál připlaven odjinud a uhlí (sloje) se nazývají alochtonní. Alochtonní sloje mívají nepravidelný vývoj (vykliňování, naduřování), bývají menšího rozsahu a obsahují mnohem více klastických příměsí a viz proplástků. Uhlonosná sedimentace často mívala výrazně cyklický ráz (cyklotém) a nastávala jak ve vnitrokontinentálních pánvích různého druhu (viz tzv. limnických pánvích), tak v přímořských rovinách, bažinách až deltách, kde se již projevovaly vlivy moře, a to jeho občasnými ingresem. Pánve tohoto druhu se nazývají paralické (limnické). Všechny naše uhlonosné pánve jsou pánvemi limnickými (obr. 28) s výjimkou ostravsko-karvinského revíru (obr. 151), jehož uloženiny mají paralicko-limnický vývoj.

Text a obrázky: Prof. Jan Petránek, RNDr. Jaroslav Synek

Odkazy

cyklotema grafit ingrese kaustobiolit limnický popeloviny rašelina

Na tento termín se odkazuje

alginit antracit detrinit detrit durit exinit fusinit, fusit hemifáze hemityp Hiltovo pravidlo hořlavina hypautochtonní inertinit karboniflkace klarit klarodurit kolinit kutinit lignit liptinit litotyp macerál makrinit metaantracit metafáze metatyp mikrinit mikrolitotyp organické látky ortotyp popeloviny prchavá hořlavina prouhelnění rašelina resinit sklerotinit sporinit telinit uhelný jíl (jílovec) vitrain vitrinit, vitrit xylit

Rozšířené a aktualizované vydání Encyklopedie geologie můžete zakoupit v on-line obchodu České geologické služby .