cyklotema zákonitý sled vrstev obvykle s uhelnou slojí (obr. 24). V uhelných pánvích se cyklotémy mohou mnohonásobně opakovat a jejich mocnost většinou kolísá v rozmezí 10 až 50 m. Mohou být čistě kontinentální, ale na jejich složení se často podílejí i mořské sedimenty. Cyklotema je výsledkem zákonitého střídání litofacií, odpovídajících měnícímu se sedimentačnímu prostředí. Vznik cyklotém bývá připisován 1. opakujícímu se zvedání a klesání pevniny; 2. opakujícímu se stoupání a klesání mořské hladiny v závislosti na růstu a tání ledovců; 3. kombinovanému účinku a) místní subsidence vyvolané diferenční kompakcí sedimentů, b) periodické subsidence a c) měnícího se přínosu sedimentů. cyklická sedimentac. Schéma cyklotémyObr. 24. a - aluviální neboli podhorské, tj. kontinentální, b - deltové, c - neritické, tj. mořské. V tomtopořadí v podstatě ubývá uhelných slojí a pískovců, sedimenty se stávají jemnozrnnější a přibývá vápenců. I neritické cyklotémy mohou někdy obsahovat uhelné sloje (v místě šipky) 1 - pískovec se slepencem na bázi, 2 - siltovec, 3 - jílovec, 4 - uhelná sloj s kořenovou půdou v podloží, 5 - vápenec a vápnitý jílovec. OdkazyNa tento termín se odkazuje
| |