ryolit kyselá výlevná hornina (nazývaná paleoryolit, je-li předterciérního stáří), svým složením blízká granitu (@ obr. 124). V jemnozrnné nebo sklovité základní hmotě se objevují vyrostlice sanidinu, křemene (často korodovaného), amfibolu a biotitu (obr. 184). Ryolity bývají šedé až červenavé barvy s fluidální (obr. 185), popř. pórovitou strukturou. Odrůdami ryolitu, cele složenými ze skla, jsou obsidián, šmolek a perlit (v. j. h. ). Ubýváním křemene ryolity přecházejí v trachyty. Ryolitoidy jsou horniny ryolitového až ryodacitového složení. Syn. ryolitu je liparit; místo paleoryolit se dříve užíval termín porfyr. Protože ryolitová láva je silně viskózní, tvoří jen krátké lávové proudy nebo spíše dómy a ignimbrit. Ryolity bývají časté v tektonicky aktivních okrajích kontinentů a ostrovních obloucích, pospolu s andezity, trachyty a ryodacity. Zjednodušená klasifikace magmatických hornin.
Obr. 124. Velkými písmeny jsou uvedeny horniny hlubinné neboli plutonické (např. granit), malými písmeny horniny výlevné neboli efuzivní (např. ryolit). Uváděný křemenný diorit v podstatě odpovídá tonalitu. Ryolit - vyrostlice živce (štěpné), křemene (vlevo od středu obrázku, neštěpný) a biotitu (bi) jsou uloženy v základní (sklovité) hmotě sférolitické struktury. Zvětšeno.
Obr. 184. Paleoryolit se základní hmotou jevící fluidální strukturu
Obr. 185. ž - živec, kř - křemen. Zvětšeno. OdkazyNa tento termín se odkazujedacit liparit paleoryolit porfyr smolek trachyt vulkanické sklo
| |
