kras území tvořené vápencem (někdy i sádrovcem nebo dolomitem), jehož rozpouštění povrchovými i podzemními vodami (včetně podzemní eroze) výrazně modifikuje jeho topografii. Dešťová a jiná povrchová voda obohacená CO2 rozpouští vápenec na zemském povrchu, podél puklin proniká do hloubky, kde jeho rozpouštěním vznikají různé komíny, chodby i jeskyně (obr. 36, 97, 98, 122). Protéká-li jimi vodní tok, jsou tyto prostory dále rozšiřovány evorzí (eroze). Všechny tyto jevy se nazývají krasové jevy primární (povrchové nebo podzemní), jako krasové jevy sekundární se označuje ukládání kalcitového sintru (krápníků aj. ) v podzemí. Po rozpuštění vápence zůstává na zemském povrchu nerozpustné, jílovité reziduum, obvykle červenavé až hnědavé barvy, nazývané terra rossa; po jeho odplavení bývá dobře patrný rozrytý povrch vápence, jehož nepravidelně laločnaté až hrotovité tvary se nazývají škrapy (často skládají rozsáhlá škrapová pole). Zvláště charakteristickým jevem krasových oblastí jsou kónické deprese nazývané závrty. Jejich průměr bývá nejčastěji 20 až 50 m a jsou spojeny komínem (často zaneseným) s podzemními prostorami. Závrty obrovských rozměrů se nazývají doliny. Splýváním závrtů vzniká uvala a následným spojením uval vznikají rozsáhlá polje. Polje mají strmé okraje a terrou rossou pokryté rovné dno, z něhož vystupují reziduální pahorky (humy). K charakteristickým povrchovým jevům patří i slepá údolí, často zakončená ponorem neboli propadáním, jímž jsou povrchové toky odváděny do podzemí; také závrty mohou mít funkci ponorů. Obdobnou funkci mají hltače, což jsou propustná místa (deprese) odvádějící do podzemí jarní a jiné vody. Nejsou-li komíny schopny vodu odvést, vznikají krasová jezera (např. v poljích) nebo jezírka (v závrtech) - často však jen dočasně v obdobích dešťů. Rozpouštění vápence pokračuje i v podzemí a jeho účinky jsou zesilovány erozní činností toků - evorzí a eforací (eroze). V podzemí se proto setkáváme nejen s různými puklinami rozšířenými rozpouštěním, nýbrž i komíny, galeriemi i rozsáhlými jeskyněmi. Jejich stěny jsou často pokryty uhličitanem vápenatým krystalizujícím z prosakujících vod; nazývá se sintr a skládá krápník, často bizarních tvarů, různé povlaky a závěsy a na dně jeskyň podlahový sintr. Pokračující rozšiřování jeskyní často končí zřícením jejich stropů a vznikají tak krasové propasti; nápadně úzké a hluboké propasti mohou však vznikat i komínovým rozšířením puklin apod. Řičení podzemních jeskyň přispívá i ke vzniku krasových kaňonů. Povrch krasových oblastí se vyznačuje nápadným nedostatkem povrchových toků (některé jsou jen dočasné); podzemní krasové toky často vytékají na povrch při okrajích krasových oblastí nebo tam, kde narazí na nějakou nerozpustnou překážku. Krasové prameny se nazývají vývěr nebo vyvěračka a z podzemí mohou vytékat i celé řeky. Vývěry mohou též ústit pod mořskou hladinou. Ve vývoji krasových oblastí lze rozpoznat určitou zákonitost, tj. krasový cyklus. V období mladosti existují ještě povrchové toky, vznikají škrapy a závrty, v období zralosti je již povrchový i podzemní kras dokonale vyvinut (tzv. holokarst) a v období staroby (senility) je krasová planina do značné míry denudována a zarovnána, jeskyně propadlé a převládají povrchové vodní toky. Průběh krasovění je ovšem závislý i na vnějších podmínkách, zvláště intenzívní bývá v tropech (zde vzniká tzv. cockpitský typ, tj. reliéf tvořený z konických pahorků, mezi nimiž jsou okrouhlé, 100 až 200 m hluboké deprese). Krasové jevy vznikají i v jiných rozpustných horninách, např. v sádrovci, dolomitech apod. K typickým krasovým oblastem patří Moravský (obr. 99) a Jihoslovenský kras, avšak s krasovými jevy se setkáváme i jinde (např. Demänovská jeskyně v Nízkých Tatrách, Koněpruské jeskyně u Berouna). Diskordance vyvolaná regresi moře s následnou erozí a krasověním vápenců (starý povrch je vyznačen silně).
Obr. 36. Krasové dutiny byly později vyplněny mladšími sedimenty (karbon, Iowa). Idealizovaný řez krápníkovou jeskyní.
Obr. 97. Ze stropu visící stalaktity (st) mívají různý tvar, jsou to např. brčka (b), sintrové záclony (z) a bubny (bu). Na zemi rostoucí krápníky se nazývají stalagmity (sg); patří k nim i sintrové kužele (k). Spojením stalaktitů a stalagmitů vznikají krápníkové sloupy (s) neboli stalagnáty. V jezírkách (j) někdy krystalizuje sintr hroznovité podoby nebo vytváří prstence kolem stalagmitů. Dno jeskyně bývá pokryto balvany zřícenými ze stropu a jeskynními náplavy, místy souvisle povlečenými podlahovým sintrem (p). Hlavní krasové jevy
Obr. 98. k - kaňon, z - závrt, sú - suché údolí, s - sifon (chodba zaplněná vodou), v - vyvěračka, ko - komín, j - jeskyně; 1 - vápenec, 2 - slínovec. Moravský kras (odkrytá geologická mapa)
Obr. 99. Z jeho střední části vybíhá k severozápadu blanenský prolom přetínající starší boskovickou brázdu.1 - neogenní sedimenty, 2 - svrchněkřídové a svrchnějurské sedimenty, 3 - kulmské sedimenty Drahanské vrchoviny, 4 - devonské vápence Moravského krasu (naspodu s klastiky), 5 - předdevonský brněnský masív (severní část); Bn - Blansko, Bo - Boskovice, J - Jedovnice, K - Krtiny, M - Macocha, O - Ochoz, Os - Ostrov, R - Rudice, S - Sloup, VB - Veverská Bítýška. Oxidická manganová ruda (2, 3) vzniklá reziduální koncentrací - zvětráním vápence (1) obsahujícího příměs uhličitanu manganatého.
Obr. 122. Ruda se vyskytuje na povrchu vápenců a v krasových dutinách; v nadloží jsou břidlice (4) a silicity (5). Arkansas. Krasové jevy
Obr. 278. Hlavní krasové jevy OdkazyNa tento termín se odkazujecockpitský dolina hltač holokarst hum komín krápník polje ponor propadání propast sintr škrapy uvala vývěr, vyvěračka závrt
| |
