eroze soubor pochodů způsobujících, že materiál zemského povrchu je uvolňován, rozpouštěn, obrušován a přemísťován. Hlavním erozním činitelem je mechanické působení klastického materiálu unášeného tekoucí vodou, vlnami a proudy, ledem a větrem. Podle druhu erodujícího prostředí se rozeznává e. říční (eroze v užším smyslu), mořská a jezerní (abraze), ledovcová (ledovec) a větrná neboli eolická (koraze). Říční e. zahrnuje období zahlubování (zvláště zpětnou e. v horní části toků) a období po dosažení přibližně vyrovnané spádové křivky, kdy převládá e. boční a řeka akumuluje (ukládá) např. viz terasy (obr. 223). E. je často selektivní (e. měkkých hornin) a postihuje zejména nechráněné půdy. cyklus erozní. Zvláštními druhy eroze jsou evorze a eforace. obr. 229. denudace. Říční terasy
Obr. 223. 1 - skalní terasa, 2 - terasa vzniklá zaříznutím toku do říčních uloženin, 3 - tři terasové stupně vzniklé postupným zařezáváním toku (nejstarší terasa leží nejvýše, nejmladší nejníže), 4 - při dlouhodobém ukládání říčních nánosů (např. v klesajících oblastech) leží mladší terasa nad starší. Chování částic v závislosti na jejich velikosti a na rychlosti vodního proudu.
Obr. 229. Eroze částic ležících na dně je možná jen při vyšších rychlostech proudu. Při středních rychlostech jsou částice jen přemísťovány a při ještě nižších rychlostech sedimentují P - přechodná zóna. Odkazyabraze cyklus erozní denudace koraze ledovec Na tento termín se odkazujeeforace evorze kras obří hrnec zpětná eroze
| |
