Encyklopedie Nápověda

sedimenty  neboli usazené či sedimentární horniny jsou jednou ze tří základních horninových tříd (viz horniny). Vznikají rozrušením starších hornin, transportem horninového materiálu i vyloužených látek (v podobě roztoků) a usazením. Některé sedimenty jsou od prvopočátku pevné (např. evaporit), jiné jsou sypké a teprve v průběhu viz diageneze nastává jejich zpevnění (někteří autoři jako sediment označují pouze nezpevněný sedimentární materiál a jako sedimentární horninu zpevněný; hranice mezi zpevněnými a nezpevněnými horninami je však těžko objektivně stanovitelná). Z genetického hlediska lze rozlišit tři základní typy sedimentů:

1. viz klastické neboli úlomkovité, složené z úlomků - např. jíl (jílovec), písek (pískovec), štěrk (slepenec);

2. organogenní - např. některé vápence, uhlí;

3. chemogenní - např. evapority, některé vápence a dolomity, železné a manganové rudy. Jiná klasifikace rozeznává jen dvě základní třídy:1. horniny klastické (detritické): a) terigenní - jejichž materiál pochází z pevniny - rudity, arenity a lutity neboli psefity, psamity a pelity, b) pyroklastické, tj. složené ze sopečných vyvrženin;2. horniny biogenního nebo chemogenního původu, tj. vzniklé vylučováním látek z roztoku (viz obr. 193, 262):a) karbonáty (různé vápence a dolomity), b) silicity (rohovec, pazourek, diatomit, radiolarit aj. ), c) sedimenty bohaté uhlíkem (uhlí, ropa aj. ), d) evapority, e) fosfáty, f) sedimenty bohaté železem, manganem, hliníkem, glaukonitem apod. Z geochemického hlediska lze sedimenty dělit na

1. rezistáty - např. pískovce a slepence,

2. hydrolyzáty (Al, Si, Fe2+), tj. jílové minerály, a tedy i jílové horniny,

3. oxidáty (Fe3+, Mn3+),

4. reduzáty (Fe2+, S, C) - sirníky, uhlí, ropa,

5. precipitáty (Ca, Mg) - např. vápence a dolomity chemogenního původu a

6. evaporáty (Na, K, Ca, Mg) - evapority. Jednotlivé skupiny sedimentů bývají navzájem spjaty plynulými přechody, mnoho sedimentů je hybridního složení i původu (např. sedimenty biochemické, na jejichž vzniku se podílely pochody biologické i chemické), a proto byla navržena řada dalších klasifikací. K sedimentům jsou běžně řazeny horniny pyroklasticke; větším problémem jsou horniny reziduální, pokud nebyly přemístěny (jsou to nejen půdy, nýbrž i eluvia, mnohé kaoliny, laterit aj. ).

Fyzikálněchemické podmínky vzniku neklastických složek usazených hornin (kromě evaporitů).

obr. Fyzikálněchemické podmínky vzniku neklastických složek usazených hornin (kromě evaporitů).

Obr. 193.  



Chemické zvětrávání

obr. Chemické zvětrávání

Obr. 262.  Hlavní prvky uvolňované chemickým zvětráváním a jejich postupné vylučování z roztoků.



 
Text a obrázky: Prof. Jan Petránek

Odkazy

evaporit reziduální

Na tento termín se odkazuje

biochemický usazený

GE



Rozšířené a aktualizované vydání Encyklopedie geologie můžete zakoupit v on-line obchodu České geologické služby .

© Česká geologická služba 2007