duna (písečný) přesyp; akumulace větrem přemisťovaného, tj. vátého neboli eolického písku (nejčastěji křemenného). Rozlišují se 1. písečné návěje a závěje, což jsou malé akumulace vátého písku vznikající před jakoukoliv překážkou a za ní; zvláště časté jsou závěje za pouštním rostlinstvem neboli nebky (jedn. č. nebka); 2. barchany, tj. duny tvaru půlměsíce, jejichž špičky směřují po větru, zatímco střední část je vůči větru příčného směru. Výška barchanů bývá obvykle do 10 m; 3. příčné duny vzniklé splýváním většího počtu barchanů; 4. podélné duny jsou výsledkem částečného zakotvení barchanů za nějakou překážkou (skupina keřů, skalka aj. ), přičemž druhý konec duny je volný, může rotovat a stává se sejfovou dunou. Splýváním sejfových dun vznikají obrovské podélné duny; 5. ergy neboli písečné moře, což je složitý komplex podélných i příčných dun. Duny mohou být fixované nebo se stěhují působením větru. Na jejich povrchu se objevují charakteristické čeřin (obr. 26). Význačným rysem asymetrických dun je povlovnost návětrné, strmost závětrné strany a křížové zvrstvení písku. Duny vznikají v kontinentálních podmínkách, především v pouštích, ale také na mořském pobřeží (litorální duny) nebo v širokých údolích (vyvátím písku z říčních náplavů) apod. eolick, spraš. Schéma čeřin
Obr. 26. vzniklých (1) eolickou činností, tj. větrem, (2) vodním proudem, (3) vlněním vody. Směr pohybu vzduchu a vody je vyjádřen šipkami. OdkazyNa tento termín se odkazujebarchan erg nebka písek poušť přesyp závěj
| |
