čeřiny zvlnění povrchu původně nezpevněných sedimentů (především písků) pohybem vody nebo působením větru (obr. 26). Orbitální pohyb vody (vlnění) vede především ke vzniku symetrických čeřin (dříve nazývaných oscilační), kdežto vodní proudění je původcem asymetrických čeřin (dříve proudové). Třetí skupina zahrnuje zvláštní druhy čeřin, např. jazykovité. Vrcholové linie čeřin mohou být přímé a rovnoběžné nebo zvlněné. Také rozměry a tvar čeřin jsou proměnlivé v závislosti na rychlosti proudění, velikosti částic a stálosti směru proudění. Závisí také na tom, jde-li o vodu nebo vzduch. Podle velikosti se rozlišují mikročeřiny, normální čeřiny, megačeřiny a obří čeřiny. Při změně směru proudění se č. mohou křížit (interferenční čeřiny); při stálém směru nastává postupná migrace čeřin, což vede ke vzniku charakteristického typu křížového zvrstvení. Č. vznikají v mořích, jezerech i řekách v různých hloubkách a jejich užití jakožto ukazatele hloubky vyžaduje obezřetnost. Větrem vyvolané čeřiny (eolické č. ) bývají většinou drobné a pokrývají povrch písečných dun. @ obr. 120. Schéma čeřin
Obr. 26. vzniklých (1) eolickou činností, tj. větrem, (2) vodním proudem, (3) vlněním vody. Směr pohybu vzduchu a vody je vyjádřen šipkami. Lineace
Obr. 120. 1 - usměrněné minerály, 2 - proudem usměrněné schránky hlavonožců ("Orthoceras"), 3 - tlakem protažené a zploštěné valouny, 4 - lineace v podobě průsečnice foliace (břidličnatosti - f) s vrstevnatosti (v), 5 - hřbety čeřin v písčitém sedimentu, 6 - vrcholy (osy) vrásek. Na tento termín se odkazuje
| |
