Encyklopedie Nápověda

poušť  dosti volně užívaný termín pro aridní oblasti, v nichž sezónní dešťové srážky nepřesáhnou ročně 150 mm, popř. 250 mm a možný odpař převyšuje srážky; pouště většinou leží v teplých až horkých pásmech. Vegetační pokryv je nedostatečný nebo prakticky schází, a proto i jen ojedinělé dešťové srážky významně ovlivňují tvářnost pouští (vody mohou téci po celé ploše terénu). Velké rozdíly denních a nočních teplot i účinky intenzivního slunečního záření urychlují mechanické zvětrávání (insolace, exfoliace). Při nedostatku porostu se významně uplatňuje činnost větru (eolický), který odnáší volné částice zvětralin a sedimentů (deflace), které výrazně obrušují horninový materiál všeho druhu a ovlivňují tak i reliéf pouště (koraze). Povrch pouští bývá pokryt především sedimenty říčního (aluviálního) a vátého (eolického) původu. Místně rozsáhlé jsou i uloženiny jezerní (playa, sebcha) nebo reziduální štěrky (po vyvátí jemnějších částic mohou být valouny tak nahloučeny, že vytvářejí tzv. pouštní dlažbu), jinde je povrch pouště bez jakéhokoliv pokryvu, skalnatý. Při rozmanitosti povrchu pouští se někdy užívá velmi hrubého dělení na pouště hlinité, písčité (erg, duna) a kamenité (hamada). Dalšími charakteristickými znaky může být výskyt písečných přesypů (duna), viz hranců, pouštního laku (tmavého lesklého povlaku horninového materiálu) a viz durikrust. Zvýšením dešťových srážek poušť přechází v polopoušť (jako její horní hranice srážek se někdy uvádí až 500 mm). viz též cyklus erozní.

 
Text: Prof. Jan Petránek

Odkazy

aridní deflace duna eolický hamada insolace koraze

Na tento termín se odkazuje

aridní

GE



Rozšířené a aktualizované vydání Encyklopedie geologie můžete zakoupit v on-line obchodu České geologické služby .

© Česká geologická služba 2007