delta plochý náplav při ústí řek do jezera nebo moře (obr. 31, 230), přibližně trojúhelníkového tvaru. Podle tvaru se někdy rozeznávají delty výplňové (vyplňující např. zálivy) a výběhové (vybíhající před pobřežní linii). D. vzniká jen tehdy, není-li ukládaný materiál ve větší míře rozplavován přílivem nebo vodními proudy (progradac). Růst d. mívá složitý a stále se měnící průběh, vzniká řada říčních ramen, izolovaných lagun, síť malých toků a bažiny. Při okraji povrchové části delty, v litorální zóně, se často akumulují plážové a váté pisky. Uloženiny delt se dělí na: 1. sedimenty nadvodní (subaeriální) části delty, nejvíce ovlivněné říční činností a litologicky nejrozmanitější (hrubozrnné až jemnozrnné), zahrnují i uloženiny bažin a rašelinisek; 2. sedimenty podvodního deltového kužele, vzniklé v mělké vodě; 3. bazální sedimenty ukládané ve větší hloubce a pokrývající dno i v širokém okolí mimo vlastní deltovou akumulaci (z velké části tzv. prodeltální sedimenty ukládané v předpolí delty v hloubce, do níž již nezasahuje eroze vln a kde se ukládá jen málo klastického materiálu říčního původu). Deltové sedimenty se skládají hlavně z písku, siltu a jílu, někdy se vyskytuji štěrky a příměs CaCO3, častá je příměs organického detritu. Nejjemnější složky, zvláště koloidní, jsou vysráženy (flokulace) při styku sladké vody s mořskou. Několik delt může splývat v souvislý pás při pobřeží. Delty také vznikají v hlubokém moři, tzv. podmořské delty. Jsou to akumulace terigenního materiálu transportovaného turbiditními proudy a ukládaného při ústí podmořských kaňon. Řez deltou řeky Niger (Nigérie) ukazující růst delty směrem do moře neboli progradaci.
Obr. 31. Dlouhodobě ukládaná litologicky shodná souvrství jsou diachronní, tj. probíhají napříč časovými hranicemi (časové hranice jsou vyznačeny silnými čarami). Například sedimentace středního souvrství (jemně tečkovaná šrafa) začala v eocénu a za stejných podmínek se litologicky shodné sedimenty ukládaly v oligocénu, miocénu a pliocénu, souběžně s postupem delty do moře. Uloženiny soli (halitu) křídového stáří mají na JZ podobu diapirů. Schéma transportu klastického materiálu vodou na pevnině (řekou) a v moři.
Obr. 230. V mořském prostředí je sedimentární materiál rozplavován v deltě a různými proudy je odnášen do hlubin, často podmořským kaňonem (šedý svisle šrafovaný) zaříznutým do šelfu a pevninského svahu. OdkazyNa tento termín se odkazuje
| |
