kaňon úzké údolí se strmými až vertikálními stěnami, nejčastěji v odolných ploše uložených vrstvách. Vzniká říční erozí, avšak k. jsou časté i v krasových oblastech (obr. 98), kde se na jejich vzniku podílely různé formy krasovění. Podmořský kaňon (obr. 230) je většinou méně strmě zaříznutý než suchozemské kaňony a může být pokračováním říčního údolí na souši, častěji však vznikl podmořskou erozí. Bývá zaříznut především v pevninském svahu a končí podmořskou deltou. Hlavní krasové jevy
Obr. 98. k - kaňon, z - závrt, sú - suché údolí, s - sifon (chodba zaplněná vodou), v - vyvěračka, ko - komín, j - jeskyně; 1 - vápenec, 2 - slínovec. Schéma transportu klastického materiálu vodou na pevnině (řekou) a v moři.
Obr. 230. V mořském prostředí je sedimentární materiál rozplavován v deltě a různými proudy je odnášen do hlubin, často podmořským kaňonem (šedý svisle šrafovaný) zaříznutým do šelfu a pevninského svahu. Na tento termín se odkazuje
| |
