| Stočes, Bohuslav Prof.
mineralog, petrograf, geolog, montanista a pedagog. Po maturitě na táborské reálce složil 1913 druhou státní zkoušku z oboru horního inženýrství na Vysoké báňské škole v Příbrami, kterou neopustil a stal se asistentem Ústavu mineralogie, geologie, paleontologie a nauky o ložiskách. 1917 byl promován na doktora báňských věd a 1919 se habilitoval jako soukromý docent petrografie. 1920 byl jmenován mimořádným a 1930 řádným profesorem Vysoké školy báňské v Příbrami, kde působil do 1948, kdy byl předčasně penzionován. Vypracoval velké množství posudků o rudních, uhelných, naftových ložiskách, ale i ložiskách nerudních stavebních a keramických surovin. Zabýval se mimo jiné i problematikou vlivu poddolování na povrchové objekty. Na konci svého působení na vysoké škole vydal dvousvazkové dílo Nerostné suroviny (1947). Zabýval se studiem středočeského plutonu, vztahy mezi geologií a hornictvím. Později se soustředil více na hornickou problematiku, sem patří především publikace „Základy hornictví“ (vydání 1945, 1950 a 1951), přeložené do angličtiny (1951) a do ruštiny (1957). V letech 1954-1959 vydal celkem 8 svazků publikace „Atlas dobývacích metod“, kde jsou zobrazeny a kriticky zhodnoceny staré i nové dobývací metody. Toto dílo mělo v zahraničí velkou odezvu a autor byl přizván k práci v Komisi pro systematiku dobývacích metod v NSR. Kniha „Wahl und Beurteilung der Abbauverfahren im Bergbau“ (Stuttgart 1958) mu získala popularitu zvláště v Německu. Vypracoval nejméně 150 posudků a expertiz z oblasti stavební a ložiskové geologie. Objevil ložisko sklářského písku ve Střelči u Jičína. Působil ve funkci redaktora odborných časopisů, podnikal studijní cesty po celé Evropě a po Africe a byl členem velké řady vědeckých institucí. Po vzniku Československé republiky podílel na návrhu pro vládu, aby byl zřízen Státní ústav geologický (dnes Česká geologická služba). |
* 20. 8. 1890 Lhota u Příbrami, + 8. 6. 1969 Praha
