| Krejčí, Jan Dr.
profesor geologie Karlovy univerzity, zakladatel české geologie. Po středoškolských studiích v Praze 1844-1848 studoval přírodní vědy na pražské polytechnice a stal se asistentem profesora Zippeho, u kterého se speciálně věnoval studiu mineralogie a geologie. 1849 byl jmenován správcem muzejních mineralogických sbírek. 1850-1851 působil jako suplující profesor mineralogie na pražské polytechnice. 1859-1860 prováděl geologické mapování v Čechách pro Říšský geologický ústav ve Vídni. 1862 navštívil londýnskou výstavu a cestoval po západní Evropě. Na pražské polytechnice, tehdy ještě německé, se 1863 habilitoval z mineralogie a geologie. 1864 byl jmenován profesorem mineralogie a geologie na české technice v Praze a od roku 1882 byl povolán na nově zřízenou českou univerzitu, jako profesor geologie a působil zde až do své smrti. Hlavní obor jeho vědecké činnosti byla geologie, oblíbil si zejména mineralogii a krystalografii. Byl autorem několika set publikovaných prací, z nichž mezi významné patří jeho největší životní dílo „Geologie čili nauka o útvarech zemských se zvláštním ohledem ke krajinám československým“ vydané 1877. K dalším publikacím patří „Brda, pohoří středočeské“, „Horopisné obrazy okolí Pražského“, „Klíč nerostopisný k ustanovení nerostů dle chemických a tvaroslovných znaků“ (1865), „Krystalografie čili nauka o tvarech hmoty vyhraněné“ (1867), „O kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Čechách“ (1853), „Orografický a geotektonický přehled území silurského ve středních Čechách“ (1890), „Přírodopis kovů a jejich rud“, „Popis geologických útvarů v Čechách“ (1869), „Všeobecné a horopisné poměry, jakož i rozčlenění křídového útvaru v Čechách“ (1870), „Elementy krystalografie“ a množství jiných prací.
|
* 28. 2. 1825 Klatovy, + 1. 8. 1887 Praha
