| Riepel, Franz Xaver * 29. 11. 1790 Graz (Štýrský Hradec), + 25.4.1857 Vídeň syn stavebního inspektora v Grazu. Absolvoval gymnázium, filosofický ročník a po té studoval hutnictví a hornictví na Báňské a lesnické akademii v Banské Štiavnici. Byl zaměstnancem Füstenbergů v železárnách Nižbor u Berouna. 1816 zastával místo ředitele dolů a hutí v Jáchymově. Po návratu z velké vědecké cesty Saskem, Pruskem, Bavorskem, Slezskem a Moravou v letech 1819 – 1838 působil jako profesor zbožíznalectví a přírodních věd polytechniky ve Vídni. 1823 mapoval v Alpách, později v Dalmácii, studoval montánní poměry v Erzbergu (Štýrsko). 1828 prováděl geologický průzkum tehdy metternichovského panství Plasy na Plzeňsku, kde přispěl k odkryvům železorudných ložisek a dal tak impuls pro nově zřízené železné huti. 1829 jako Bergraf se ve službách olomouckého arcibiskupství stává zakladatelem Vítkovických železáren a tím, že zde o rok později zavedl „pudlovací pece“, podle anglických zkušeností dal impuls k reformě celého rakouského železářství. Téhož roku dokončil své životní dílo, projekt první železnice v habsburské monarchii mezi Vídní a Brnem (7. 7. 1839). Pozdějším rozšířením projektu spojil jadranský Terst se severní hranicí monarchie a uskutečnil tak 1836 železniční spojení napříč celou monarchií pod názvem Severní Ferdinandova dráha. Po 1838 se vrací opět ke geologické činnosti, pracuje jako geolog v Chorvatsku, organizuje důlní provoz v Příbrami, Idrii a v dalších revírech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku až do své smrti. Je autorem nejstarší geologické mapy Čech, na které pracoval předtím, než přišel na Vysokou technickou školu do Vídně. Ve Vídni, která se stala hlavním Rieplovým působištěm, je dodnes uložen její originál.
|
