Encyklopedie Nápověda

jílové minerály  skupina významných minerálů, značně rozdílného složení i struktury; nejdůležitější jsou jílové minerály s vrstevnatou strukturou (tzv. fylosilikáty) - obr. 86. Klasifikací jílových minerálů je větší počet, např. se dělí na:I. amorfní - skupina alofánu;II. krystalické:A. Dvojvrstcvnatý typ (střídání vrstviček Si-O-tetraedrů a Al-O-oktaedrů):

1. stejnorozměrný: skupina kaolinitu - kaolinit, dickit, nakrit aj. ,

2. protažený: skupina halloysitu. B. Trojvrstevnatý typ (dvě vrstvičky Si?O- tetraedrů a mezi nimi je dioktaedrická nebo trioktaedrická vrstvička):1. expandující:a)                       stejnorozměrnýskupina montmorillonitu (montmorillonit, saukonit aj. ), vermikulit, b)                       protaženýskupina montmorillonitu - nontronit, saponit, hectorit,

2. neexpandující - skupina illitu. C. Pravidelně smíšená strukturaskupina chlorituD. Minerály s řetězovou strukturou (řetězy Si-O-tetraedrů spojené oktaedrickými skupinami) - attapulgit, sepiolit, palygorskit. Kaolinit, dickit a nakrit mají stejné chemické složení, Al4Si4O10(OH)8, neobsahují vyměnitelné kationty a vznikají hlavně rozkladem alkalických živců v kyselém prostředí. Kaolinit je hlavní složkou kaolínu a mnohých jílů - kaolini, halloysi. Charakteristickou vlastností montmorillonitu je možnost expanze, tj. adsorpce vody mezi jednotlivými vrstvičkami. Minerály montmorillonitové skupiny (někdy nazývané smektity) mají schopnost výměny iontů, jeví značně proměnlivý poměr SiO7 ku R2O3 a jejich Al může být nahrazován železem a hořčíkem. Železem bohatý montmorillonit se nazývá nontronit, horečnatá odrůda saponit. Minerály této skupiny vznikají zvětráváním bazických hornin nebo silikátů chudých na draslík, a to v alkalických podmínkách (obr. 89) za přítomnosti Ca a Mg. Vermikulit nejčastěji vzniká zvětráváním biotitu. Minerály skupiny illitu (v širším smyslu) se nazývají též jílové slídy nebo hydroslídy (podle jejich strukturní podobnosti se slídami) a dělí se na dioktaedrické - illit, glaukonit, seladonit aj. a trioktaedrické - hydroflogopit, hydrobiotit aj. Minerály skupiny illitu patří k nejběžnějším jílovým minerálům a vznikají rozkladem slíd, alkalických živců a jiných silikátů v alkalických podmínkách, pokud je přítomen draslík. Illit je velmi stabilní, je hlavní složkou většiny břidlic a je hojný v půdách i v recentních sedimentech; v mořském prostředí vzniká patrně i z montmorillonitu v průběhu diageneze. viz Chlority jsou velmi blízké slídám a jsou důležitou složkou jílových hornin. Naproti tomu minerály s řetězovou strukturou (tzv. minerály palygorskitové skupiny) jsou poměrně vzácné. Jílové minerály s vrstevnatou strukturou se mohou mísit střídáním jednotlivých vrstviček. Vznikají tak jílové minerály se smíšenou strukturou, přičemž vzájemné prorůstání může být nepravidelné nebo (méně často) pravidelné (pravidelné opakování vrstviček). Jílové minerály se smíšenou strukturou označujeme počátečními písmeny prorůstajících se minerálů. Nejčastější jsou IM-struktury (illit + montmorillonit) a ChV-struktury (chlorit + vermikulit). Velikost většiny jílových minerálů nepřesahuje 2mn a mají proto mnohé vlastnosti koloidů (schopnost sorpce, koagulace ze suspenzí aj. ). Charakteristickým znakem některých jílových minerálů je iontová výměn. Určování jílových minerálů se provádí rentgenometrickými, elektronoskopickými, termickými (např. diferenčnětermickou analýzou) a jinými specializovanými metodami.

Struktura jílových minerálů

obr. Struktura jílových minerálů

Obr. 86.   1 - kaolinit, 2 - illit, 3 - montmorillonit; vt -vrstvička tetraedrů kyslíku s atomem křemíku uprostřed, vo - vrstvička oktaedrů kyslíku s atomem hliníku uprostřed, m - mezivrstevní prostor (u montmorillonitu do něho snadno vniká voda, což vyvolává bobtnání).



Rozpustnost SiO2 a A12O3 v závislosti na pH a podmínky vzniku kaolinitu a monlmorillonitu.

obr. Rozpustnost SiO2 a A12O3 v závislosti na pH a podmínky vzniku kaolinitu a monlmorillonitu.

Obr. 89.  



 
Text a obrázky: Prof. Jan Petránek

Odkazy

halloysit iontová výměna kaolinit

Na tento termín se odkazuje

alofán attapulgit diekit halloysit hectorit hydrobiotit hydroflogopit hydroslídy illit iontová výměna jílové slídy montmorillonit mořská pěna nakrit nontronit palygorskit saponit saukonit sepiolit smektity smíšené struktury

GE



Rozšířené a aktualizované vydání Encyklopedie geologie můžete zakoupit v on-line obchodu České geologické služby .

© Česká geologická služba 2007