hydrotermální označení horkého, nejčastěji vodního roztoku a také pochodů, jejichž hlavním činitelem byly tyto roztoky, popř. přehřátá vodní pára; za vysokých teplot je totiž voda velmi účinným rozpouštědlem. Výsledkem hydrotermální činnosti jsou: 1. rozkladné pochody neboli alterac zahrnující např. viz serpentinizaci, viz chloritizaci, viz saussuritizaci, viz uralitizaci, viz propylitizaci a @ kaolinizaci; 2. vznik hydrotermálních ložisek žilného nebo metasomatického typu (obr. 79). Hydrotermální ložiska jsou velmi rozmanitého složení a vznikala v podstatě mezi 50 až 500°C. Ložiska velkých hloubek a teplot (asi 300 až 500°C) se nazývají hypotermální, středních hloubek a teplot (asi 200 až 300°C) mezotermální a malých hloubek a teplot (asi 50 až 200°C) epi-termální. Hydrotermální ložiska se zvláště často vyskytují v blízkosti velkých těles granitoidů, zejména jejich vrcholových částí (kupolí), kde mohou tvořit tzv. rudní nebo ložiskovou aureolu. Sepětí tohoto zrudněni s granitoidy ukazuje, že hydrotermální roztoky vznikaly především kondenzací par unikajících z krystalizujícího magmatu a že v magmatu je nutno hledat i zdroj minerálních látek, postupně ukládaných v závislosti na měnící se teplotě, tlaku, chemickém složení apod. Některé složky byly však vylouženy i z hornin v okolí výstupových cest hydrotermálních roztoků. Tohoto původu jsou nesporně některé minerální látky těch epitermálních ložisek, jejichž mineralizující roztoky nejsou hlubinného původu, nýbrž vznikly pronikáním povrchových vod a jejich ohřátím v různých hloubkách pod zemským povrchem. Nízkoteplotní hydrotermální ložiska, jejichž genetická závislost na (velmi vzdáleném) magmatickém tělese není patrná, se nazývají teletermální. Složení mnohých ložisek se mění se zmenšující se jejich hloubkou nebo rostoucí vzdáleností od zdroje, což bývá vysvětlováno postupným snižováním teploty a tlaku. V blízkosti magmatického zdroje se ukládají hlavně rudy Au, W, Sn a Mo (perimagmatická ložiska), ve středních vzdálenostech zvláště rudy Cu, Pb, Zn, Ag, U, Co a Ni (apomagmatická ložiska) a daleko od zdroje rudy Sb, Hg, As aj. (telemagmatická ložiska). Výsledkem této diferenciace je zonálnost rudních ložisek (obr. 80). Metasomatické zrudnění.
Obr. 79. Rudní minerály hydrotermálního původu (vyznačené silnými tečkami) se nahromadily hlavně ve vápencích (3), jejichž zatlačováním (metasomatózou) vznikla ložiska obsahující četné relikty původních vápenců. V pórovitých pískovcích (1) je kromě rudní žíly vyvinuto i zrudnění impregnačního typu, zatímco břidlice (2) neumožnily vznik větších rudních akumulací. Schéma sledu (zonálnosti) vylučování prvků (jejich minerálů a ložisek) v závislosti na vzdálenosti od zdrojového granitového plutonu.
Obr. 80. Vertikální řez. Obdobná zonálnost se projevuje i v horizontálním směru. OdkazyNa tento termín se odkazujeapomagmatická ložiska epitermální hypotermální ložiska perimagmatický telemagnetický teletermální zonálnost rudních ložisek
| |
