| Tietze, Emil Ernst August Dr. phil.
geolog, ředitel Říšského geologického ústavu ve Vídni. Studoval geologické vědy na univerzitách v Breslau a v Tübingen. 1870 nastoupil do Říšského geologického ústavu ve Vídni, kde po návratu z vědecké cesty po Persii v letech 1873-1875 se stal adjunktem. 1879 zde vedl geologické mapování v Bosně a 1881 na Černé Hoře. 1900 byl jmenován víceředitelem a posléze 1902 ředitelem Říšského geologického ústavu ve Vídni. Pracoval hlavně v regionální geologii a v mapovací službě. Prováděl mapovací práce na Moravě a ve Slezsku, zejména v oblasti Olomouce, Ostravy, Bruntálu, Lanškrouna, Moravské Třebové, Březové a Jevíčka. Velmi se zasloužil o geologický výzkum flyšového pásma v Haliči, o výzkum Bosny a Hercegoviny, o geologický výzkum Persie. Z obsáhlé řady jeho geologických prací lze jmenovat spisy „Die geognotischen Verhältnisse der Gegend von Landskron und Gewitsch“, „Bemerkungen über das Project einer Wasserversorgung der Stadt Brünn aus dem Gebiet nördlich Lettowitz“ (1899), „Erläuterungen zur geologischen Karte Nr. 39. Landskron-Mährisch Trübau“, „Die geognostischen Verhältnisse der Gšegend von Olmütz“ (1893), „Die Geologie der Gegend von Ostrau“ (1893), „Studien in der Sandsteinzone der Karpathen“ (s K. M. Paulem, 1877), „Die Versuche einer Gliederung des unteren Neogens in den österreichischen Ländern“ (1884), „Zur Frage der Wasserversorgung der Stadt Brünn“ (1902), „Zur Geologie der Gegend von Ostrau“ (1892), „Geognosie von Lemberg“ (1882), „Geognosie von Galizien“, „Mineralreichtum Persiens“ (1879), „Steppen und Wüsten“.
|
* 15. 6. 1845 Breslau (nyní Wróclaw), + 4. 3. 1931 Vídeň
