turbiditní proud vodní proud se zvýšenou hustotou (a také nosnou kapacitou) vlivem velkého množství suspendovaného sedimentárního materiálu, který působením gravitace teče při dně, využívaje i nepatrného sklonu. Tyto proudy mohou být důsledkem podmořských skluzů, zemětřesení, ale také přínosu hustých suspenzí vodními toky (zvláště za povodní) např. do jezer či moře. Sledy sedimentů usazené turbiditními proudy se nazývají turbidity; jejich jednotlivé vrstvy dosahují obvykle mocnosti od několika decimetrů do 1 až 2 metrů. Charakteristickým rysem turbiditů je gradační zvrstvení (zvrstven) a konvolutní, čeřinové aj. textury. Ideální turbidit obsahuje naspodu písek s valouny, výše mizí valouny, objevuje se silt (siltopísčité sedimenty často jeví konvolutní a podobné zvrstvení), potom následují laminované siltovce a nakonec jílovce. Za typickou sekvenci uloženou v geosynklinálních oblastech turbiditními proudy je považován flyš; také mnoho drob je považováno za turbidity. V mořích turbiditní proudy stékají zejména z okrajů šelfů, často tečou podmořskými kaňony (rychlost toku může dosáhnout až 100 km. h-1) a podle některých názorů erodují i mořské dno. Unášený materiál je usazován hlavně na pevninském úpatí, kde vznikají hlubokomořské delty (@ obr. 230). Turbiditními proudy je vysvětlován přínos terigenního materiálu do hlubokomořských oblastí vzdálených od pevniny. Velmi hrubozrnné turbidity, hůře tříděné a s méně zjevným gradačním zvrstvením, se nazývají fluxoturbidity. Ukládají se blíže terigenního zdroje, např. při ústí podmořských kaňonů nebo přímo v nich a jsou přechodem k bahnotokům. Schéma transportu klastického materiálu vodou na pevnině (řekou) a v moři.
Obr. 230. V mořském prostředí je sedimentární materiál rozplavován v deltě a různými proudy je odnášen do hlubin, často podmořským kaňonem (šedý svisle šrafovaný) zaříznutým do šelfu a pevninského svahu. OdkazyNa tento termín se odkazujefluxoturbidit vtisky zvrstvení
| |
