terasa plošina protáhlého tvaru, zpravidla pokrytá různě mocnými klastickými uloženinami říčního, jezerního, mořského, ledovcového aj. původu. Nejčastější jsou říční terasy (obr. 223, 224), lemující na jedné nebo obou stranách vodní toky; jsou situované obvykle nad jejich úrovní, neboť představují sedimenty starší říční úrovně (nivy). Někdy, zejména vznikly-li při meandrování říčního toku (tj. boční erozí), bývají často zařízlé do skalního podkladu (tzv. skalní terasy), jindy mohou mít v podloží starší říční sediment (materiál ukládaný v říčních nivách, tj. jíl, písek a štěrk). Po zaříznutí toku tyto sedimenty nabývají podoby teras a v údolích se nezřídka vyskytuje několik teras (terasových stupňů). Terasy tvořené říčními sedimenty se nazývají akumulační k odlišení od teras skalních. Vznik říčních teras bývá vysvětlován a) klimaticky, např. střídáním chladných a teplých období (např. za doby ledové), střídáním období zvýšené a snížené vodnatosti toků; b) viz eustází, tj. snížením mořské hladiny neboli snížením erozní báze; c) tektonicky nebo izostaticky, tj. stoupáním, vyklenováním určité oblasti. Mořské terasy vznikají mořskou abrazí (mořská eroz) a sedimentací na mořském břehu a jsou obnaženy buď při poklesu mořské hladiny, nebo při stoupání pevniny. Podobně vznikají i jezerní terasy, a to abrazní činností při březích rozsáhlých jezer. Říční terasy
Obr. 223. 1 - skalní terasa, 2 - terasa vzniklá zaříznutím toku do říčních uloženin, 3 - tři terasové stupně vzniklé postupným zařezáváním toku (nejstarší terasa leží nejvýše, nejmladší nejníže), 4 - při dlouhodobém ukládání říčních nánosů (např. v klesajících oblastech) leží mladší terasa nad starší. Příčný řez pleistocenními terasami střední Vltavy u Solenice (ověřeno vrty).
Obr. 224. Štěrkopískové uloženiny teras mají půdní pokryv. OdkazyNa tento termín se odkazuje
| |
