zvětrávání změny ve složení minerálů a hornin působením povrchových činitelů, tj. atmosféry, vody, ledu, kolísání teploty, činností organismů. V podstatě jde o přizpůsobení se povrchovým podmínkám (tj. nízkému tlaku a teplotě, hojnosti kyslíku a vody) za vzniku různých produktů zvětrávání stálých v tomto prostředí. Zvětrávání může být 1. mechanické neboli fyzické - v podstatě pouhý rozpad hornin bez výraznějších změn v jejich chemickém složení (obr. 216); 2. chemické - změna fyzikálních a chemických vlastností za vzniku nových minerálních látek. Hlavními pochody jsou rozpouštění (obr. 262), oxidace (např. rozklad pyritu), redukce, hydratace, karbonatizace a hydrolýza (např. přeměna ortoklasu v kaolinit); 3. biologické -podmíněné činností organismů. Tyto dílčí pochody se obvykle v různé míře doplňují a kombinují. Vznik sutě rozpadem (1) nebo řičením (2) rozpukaných hornin a gravitačním pohybem po svahu.
Obr. 216. Chemické zvětrávání
Obr. 262. Hlavní prvky uvolňované chemickým zvětráváním a jejich postupné vylučování z roztoků. Na tento termín se odkazuje
| |
