zeolity komplexní alumosilikáty (ze skupiny tektosilikátů) obsahující zejména Ca, K, Na a Ba. Charakteristickým znakem je přítomnost krystalické vody unikající většinou při teplotě větší než 200°C a možnost opětné rehydratace. Zeolity lze dělit na 1. vláknité, např. natrolit, 2. lamelami (heulandit, stilbit) a 3. stejnorozměrné, k nimž patří kosočtverečné zeolity typu laumontitu a krychlové typu analcimu (analcim však bývá spíše řazen k viz foidům). Zeolity se vyskytují v dutinách magmatitů, zváště bazických, v některých slabě metamorfovaných horninách (@ obr. 130) a také v hlubokomořských sedimentech i sedimentech některých jezer apod. Dosti časté jsou v některých nízkoteplotních hydrotermálních žilách a tyto hydrotermální zeolity mohou zatlačovat jiné silikáty (tzv. zeolitizace). Kanálovitá struktura zeolitové mřížky dovoluje jejich využití jako tzv. molekulární síta. Zeolity se uplatňují jako změkčovadla vody a při viz výměně iontů. Hlavní metamorfní (minerální) facie. Zubovitá hranice vymezuje oblast migmatitů
Obr. 130. p - tlak, t - teplota. Na tento termín se odkazuje
| |
