zemětřesení náhlý pohyb nebo chvění povrchu Země, vyvolané prudkým uvolněním pomalu nahromaděného napětí. Intenzita zemětřesení závisí nejen na jeho velikosti, nýbrž i na vzdálenosti zemětřesení od jeho epicentra a na místních geologických podmínkách. Epicentrem se rozumí místo na zemském povrchu ležící přímo nad ohniskem zemětřesení. Ohnisko neboli hypocentrum zemětřesení je místo pod zemským povrchem, kde zemětřesení vzniká a z něhož se šíří zemětřesné vlny; podle hloubky se rozlišují zemětřesení mělká a hluboká (s ohniskem hlubším než 100 km). Naprostá většina zemětřesení je tektonického původu, tj. vzniká pohybem litosférických desek nebo pohyby podél zlomů. K vyjádření velikosti zemětřesení (symbol M) slouží Richterova (logaritmická) škála; její stupeň 5 (M 5) odpovídá přibližně energii prvé atomové bomby, M 8 - sanfranciskému zemětřesení v. r. 1906, M 8, 4 - energii třímiliónkrát vyšší než měl výbuch prvé atomové bomby; zemětřesení v Himalájí (1950) a Lisabonu (1755) měla ještě větší velikost. Podrobnější je Mercalliho škála intenzity zemětřesení (I), která rozlišuje 12 stupňů (různě modifikovaná). seizmicita, geofyzika. OdkazyNa tento termín se odkazuje
| |