Můj kousek Země
Česká geologická služba

Vyrýžujte si nějaké minerály – dokážete to!

Rýžování je prastarý způsob získávání zlata i drahých kamenů. Prastarý proto, že je založen na pouhém promývání štěrkopískových náplavů, ať již v korytech řek nebo někdy i v jejich dalekém okolí, bez potřeby pracného hloubení důlních děl.

Rýžováním získávali zlato již staří Egypťané stejně jako Sumerové, kteří obývali dnešní Irák 4000 let před Kr. Také u nás je rýžování dávného data. Keltové rýžováním zbavili zlata „zlatonosnou“ Otavu a také zlatem bohatší náplavy říček i větších potoků.

I dnes se zlato, stejně jako cenné minerály nebo drahokamy, získává rýžováním. Při průmyslové těžbě jsou firmy vybaveny ob¬rovskými bagry, velikými splavy a hlavně potřebují dostatek vody.

Při malé těžbě nebo při prospektorské činnosti (vyhledávání ložisek) se používají malé splavy, přenosné nebo dokonce na místě vyráběné. Jsou různě konstruované a jejich principem je nakloněný, často jen dřevěný žlab. Tímto žlabem protéká voda a do něho se hází těžený písek a štěrk. Dno splavu má malá, vystupující příčná žebra, která zachycují ke dnu klesající těžká zrnka zlata, tzv. zlatinky, i zlaté nuggety, stejně jako jiné těžké minerály.

Stačí miska, nebo jen talíř

Mnoha prospektorům a zlatokopům ale stačila a stačí pouhá rýžovací miska. Ta bývá různého tvaru. U nás se kdysi vyráběly rýžovací misky kónické (kuželovité). Měly tu výhodu, že při rychlém a méně opatrném rýžování těžké minerály (a s nimi i zlato a některé drahé minerály) nahromaděné ve špičatém konci misky nebyly tak snadno odplaveny. Nevýhodou je však to, že ve špičce misky není přítomnost zlatinek nebo jiných hledaných minerálů tak snadno patrná. Vhodnější jsou proto misky užívané většinou prospektorů-profesionálů, které mají rovné dno a jen mírně zvednuté okraje. Rýžovací misky by neměly být vyrobeny z těžkého kovu a z příliš silného plechu.

K rýžování nemusíte mít pravé rýžovací misky, asi byste je také nesnadno sháněli. Když jsem začínal, také jsem byl bez pravé rýžovací misky, a nahradil jsem ji proto kuchyňským porcelánovým talířem střední velikosti. Výsledky byly stejně radostné; sice jsem neočekával a také nenašel zlatinky, ale vyrýžoval jsem různé minerály, které mne potěšily. Dnes místo rozbitelného porcelánu je možnost použít lehké plastové talíře nebo misky. Jsou laciné a je jich značný výběr, ale pozor: jejich okraj nesmí být strmý, musí být jen mírně ukloněný, tak aby bylo možné při krouživém pohybu miskou a jejím velmi mírném naklonění snadno odplavovat různé nečistoty, křemen a jiné lehké minerály.

Jak rýžovat

Do misky plné vody dáme přiměřené množství písku a miskou krouživě pohybujeme. Krouživý pohyb je rozhodující pro úspěch, neboť jen jím docílíme roztřídění minerálních zrn podle jejich hustoty: minerály o vyšší hustotě (přibližně nad 3) postupně klesají ke dnu, kde se koncentrují v těžkém podílu a jsou tak oddělovány od lehčího, převládajícího křemene (hustota 2,65). Při krouživém pohybu misky a jejím mírném naklonění necháváme vodu spolu s lehkou složkou přetékat přes okraj misky; tím se postupně zbavujeme bahna, jílu, křemenného písku i jiných nečistot. Tuto část rýžování možno opatrně provádět pod vodou, nikoliv však závěrečné fáze rýžování. Zde je třeba větší opatrnosti a pozornosti, zejména při čistění koncentrátu těžkých minerálů a hledání usazených zlatinek. V posledním koncentrátu, je-li dno misky rovné, jsou dobře rozpoznatelné i leckteré minerály (např. granáty), zlatinky ale díky své zářivě žluté barvě přímo svítí a jsou vidět na první pohled; při pochybnostech nebo jejich malých rozměrech pomůže lupa.

Co a kde rýžovat

Rýžovat můžete různé písčité sedimenty potoků i nánosy řek. Narazíte-li (zejména v horských oblastech) na skalní dno, dobře si je prohlédněte – mnohé těžké minerály (především zlato) se totiž hromadí v různých malých a úzkých prohlubních dna. Při své vysoké hustotě bylo zlato vláčeno při dně vodního toku a zapadávalo do různých hlubších nerovností dna. V době zlatých horeček byly takové pasti na zlato velmi vyhledávány a svým nálezcům přinášely značné bohatství.

Rýžovat lze i minerály nedostatečně zpevněných, snadno rozdružitelných jílovitopísčitých a písčitých sedimentů třetihorního a čtvrtohorního stáří. Někdy si prospektoři všímají i půd, neboť jejich těžké minerály mohou ukazovat na blízkost některých ložisek.

České granáty lze vyrýžovat například v některých potocích Českého ráje, z pískovců křídového stáří a jejich písku lze získat zelené turmalíny, v podhůří Šumavy, v širším okolí Českých Budějovic, lze z potoků vyrýžovat růžové granáty, jinde se vysky¬tují bezbarvé zirkony, žluté rutily apod. Ze zvětralin nebo jemně rozdrcených hornin sopečného a metamorfního původu lze vyrýžovat různé, i méně běžné minerály, které nejsou při zvětrávání dostatečně stálé, a které proto mohou v sedimentárních horninách i scházet.

-pet-

Rýžování zlata

Zlaté horečky

Když prospektoři a zlatokopové objevili nějakou oblast s hojným výskytem rýžovatelného zlata, snažili se obvykle o udržení zlatonosných území v tajnosti. Nikdy se jim to ale nadlouho nepodařilo a dříve či později do míst nálezu i jeho širšího okolí začaly proudit davy zájemců o rychlé zbohatnutí. Vznikala tak „zlatá horečka“, která do zlatem bohatých míst lákala a přiváděla množství prospektorů, zlatokopů, obchodníků, ale také dobrodruhů i kriminálních živlů.

První velká zlatá horečka nastala v roce 1849 v Kalifornii. Byla tak veliká, že dokonce i v dalekém okolí nalezišť zlata přestaly pracovat, nebo dokonce zanikly některé farmy, dílny i malé výrobny různého zboží. Jejich pracovní síly (často indiáni) totiž utekly za vidinou rychlého zbohatnutí do zlatonosných krajin. Následující zlaté horečky proběhly v Austrálii a na Novém Zélandu, kam se přemístilo množství zkušených zlatokopů z Kalifornie. V Austrálii byl nalezen valoun zlata vážící 71 kilogramů, což přilákalo další velké množství prospektorů i dobrodruhů.

K poslední, ale velmi proslulé zlaté horečce došlo v nejsevernější Kanadě (1898). Zlato se našlo ve velkém množství zejména při řece Klondike v Yukonu (na hranici s Aljaškou). Postupně zde vznikaly stanové tábory zlatokopů, později i všelijaké chýše, dřevěné domky i primitivní domy a nakonec i města (např. Dawson), plná hostinců a obchodů. Hostince prodávaly hlavně grog a v obchodech byl nejžádanějším zbožím rum, whisky a džin (často celé bedny nebo soudky). Také revolvery byly žádané, neboť po setmění si každý musel svůj majetek i klaim (pozemek, který vlastnil) hlídat sám. Šířil se alkoholismus a velké množství lidí, kteří sem přišli zbohatnout, své zlato propilo nebo prohrálo v kartách. Jen málokdo odtud odešel bohatý.

-pet-

Vyrýžujte si český granát

Český granát – pyrop – je spolu s apatitem hojným minerálem permokarbonských pískovců například u Třtěna v západních Čechách (severovýchodně od Loun) a zejména v jižní části podkrkonošské permokarbonské pánve. Rozvětráním pískovců se pyropy dostaly do štěrkopísků, zvláště v okolí Chrášťan a Podsedic při jižním okraji Českého středohoří a na řadě míst v Podkrkonoší. Zde je lze vyrýžovat z náplavů po¬toků a potůčků mezi Rovenskem a Novou Pakou, například u Bradlecké Lhoty (v potoku tekoucím v blízkosti koupaliště), u Borovnice nebo Lázní Bělo¬hrad.

-pet-

Texty o rýžování minerálů pocházejí z příručky pro mladé sběratele hornin, minerálů a zkamenělin – Za tajemstvím kamenů prof. Jana Petránka.