Můj kousek Země
Česká geologická služba

Horniny přeměněné

Přeměněné (metamorfované horniny), to znamená různé typy rul, migmatity, amfibolity nebo hadce, se těží převážně jako drcené kamenivo. Mezi horniny, které se používají k dekoračním účelům, patří například velmi dekorativní amfibolit z Markovic u Čáslavi nebo migmatit (rula) z Barchovic na Kutnohorsku.

Migmatit z Barchovic

Na Kouřimsku a Kutnohorsku, v oblouku tzv. kouřimského příkrovu mezi Sudějovem, Uhlířskými Janovicemi a Barchovicemi, se vyskytuje celá řada různých typů rul a migmatitů, které byly v minulosti lámány převážně jako kámen pro místní stavby.

Migmatit je přeměněná hornina typická světlým a tmavým páskováním.Vzniká tak, že z magmatu unikající plyny a horké roztoky vnikají po plochách břidličnatosti do přeměněných hornin. Po ochlazení se z nich vyloučí minerály živec a křemen, které vytvoří v tmavé hornině (substrátu) světlé proužky (metatekt). Minerálním složením jsou migmatity blízké pararulám, způsobem vzniku zase magmatickým horninám. Dodnes se těží u Barchovic nedaleko Zásmuk a byla jím v 90. letech minulého století vydlážděna příjezdová cesta k Velké míčovně nad Jelením příkopem v Praze na Hradčanech.

Dvojslídný migmatit z Barchovic u Zásmuk

Příjezdová cesta k Velké míčovně nad Jelením příkopem v Praze na Hradčanech vydlážděná migmatitem z Barchovic.

Markovický amfibolit

U Markovic poblíž Čáslavi se nachází lom na páskovaný černozelený amfibolit, který byl využíván přibližně od 18. století, kdy probíhalo opevňování nedalekého zámku Žleby. Lokalita je známá hlavně mineralogům jako naleziště minerálů alpských žil. V současnosti je zdejší lom zaměřen především na těžbu kameniva pro štěrkařské účely, jeho součástí je i kamenická dílna, která se věnuje také ušlechtilé kamenické výrobě. Vznikají tu především pomníky se všemi jejich doplňky, parapety, obkladové nebo dlažební desky. Specialitou, v České republice neobvyklou, jsou štípané kusy markovického amfibolitu, které se uplatňují jako pamětní kameny významných staveb.

Markovický amfibolit

Náhrobek zakladatele Muzea hraček v Praze a Mnichově Ivana Steigera v Praze na Vyšehradě z markovického amfibolitu.

Vápence a mramory

Vápence (mramory) patří k nejoblíbenější horninám kamenicky a sochařsky využitelným díky vzhledu a technickým vlastnostem. V České republice se k dekoračním účelům využívaly vápence jak sedimentární (vápence a dolomitické vápence, které nejsou v petrografickém slova smyslu mramory, kameníci je tak ale pro zjednodušení nazývají), tak i přeměněné (krystalické vápence a dolomity). Původ mají společný, protože přeměněné mramory vznikly kontaktní nebo regionální metamorfózou (přeměnou) mořských sedimentárních karbonátových hornin.

Slivenecký mramor

Nejvýznamnějším vápencem, který má dlouholetou tradici a který se těží i dnes, je mramor slivenecký z lomu Cikánka v Radotínském údolí. Jedná se o lavicovité spodnodevonské bioklastické vápence pražského souvrství, převážně narůžovělé až červené, jejichž barevná škála však zahrnuje i různé odstíny šedi, místy až okru nebo zeleně. V době baroka i později se těžily i malé bloky jejich pestrobarevné varianty, ale tyto vápence se příliš nerozšířily. Vzácný byl i černý mramor, který bylo možné údajně nalézt ve spodních partiích lomu, dnes již netěžených.

Vápenec z lomu Cikánka u Slivence (slivenecký mramor)

Portál Muzea v Berouně ze sliveneckého mramoru.

Se slivenecký mramorem se setkáme nejen na mnoha pražských památkách, ale i v řadě českých měst a vyvážel se i do ciziny. Používal se na obklady, dlažbu, náhrobní kameny, portály, parapety, ostění oken, pro výzdobu kostelů a církevních staveb, vytvářela se z něho i sochařská díla a velmi zajímavé je jeho použití pro vrtané vodovodní roury z poloviny 19. století, které se rovněž vyvážely do zahraničí. Chodci si pak nemohou nepovšimnout růžových dlažebních kostek, které jsou součástí chodníkové mozaiky – dlažební kostky se ze sliveneckého mramoru vyrábějí dodnes.

Část vodovodního potrubí z 2. poloviny 19. století ze sliveneckého mramoru.

Kašna v areálu Klementina ze sliveneckého mramoru.

Přeměněné vápence, mramory, se vyskytují jako pestré vložky v okolních horninách na celém území naší republiky. Ve větší míře se v současnosti těží na Moravě, pro dekorační účely v oblasti Jeseníku. Mluvíme o tzv. slezských mramorech, řada lomů se nachází u Horní a Dolní Lipové a Supíkovic, ale i v širším okolí.

Lipovské mramory

Lipovské mramory jsou jemně až hrubě zrnité, mohou být bílé, tmavě šedě nebo černé pruhované, případně šedě skvrnité. Tmavé zabarvení je způsobeno grafitem. Nejlépe povšimnutelné jsou obklady stanic metra Muzeum nebo Vyšehrad, jejichž stěny jsou obloženy právě tmavým, pruhovaným nebo skvrnitým lipovským mramorem.

Lipovský mramor

Býčí schodiště na III. hradním nádvoří na Pražském hradě z lipovského mramoru.

Supíkovický mramor

Supíkovický mramor je středně až hrubě zrnitý, šedý až šedobílý, může mít šedavé nebo světle hnědé šmouhy nebo pruhy. Na hřbitovech v Supíkovicích a přilehlých obcích je z něho vytvořena většina náhrobků, vyváží se však do celé republiky a do zahraničí. Zajímavé je i použití supíkovického mramoru k výrobě valch na praní na přelomu 19. a 20. století.

Supíkovický mramor

Valcha ze supíkovického mramoru.