Můj kousek Země
Česká geologická služba

Gaia – největší zvíře na světě

Jestlipak víte, jaký živočich je největší na světě? Slon je proti němu prcek. Plejtvák se sice příjmením jmenuje Obrovský, ale ani ten to není. Ve srovnání s naším obrem nevypadá taková velryba ani jako rybenka na konci vany. Že už vás nic nenapadá? Tak slyšte neuvěřitelnou novinu: největším živým tvorem, jejž známe, je naše Země!

První si toho všiml pan James Lovelock, a protože měl tendenci všem zvířátkům, která si oblíbil (jako třeba kočku Sofii nebo křečka Andyho), dát nějaké jméno, pojmenoval neposednou Zemi jménem Gaia. Tak se před ní jmenovala jedna řecká bohyně, která kdysi dávno vytvořila živý svět z Chaosu, což je stav, který všichni dobře známe, protože ho dodneška kolem nás trošku zbylo a říká se mu nepořádek, nebo spíš bordel.

Lidé, aniž by si to uvědomovali, se už dlouho snaží Gaiu si ochočit, ale moc se jim to nedaří, protože Gaia je zvíře opravdu divoké, ošlehané roji meteoritů, zvyklé spoléhat se jen samo na sebe, srdnatě čelící bezedné vesmírné tmě; nevděčnými domácími mazlíčky jsme v tomhle případě spíš my sami. S vervou ničíme už stovky let její povrch, nebo, chcete-li, příjemnou, zvláštní modrozelenou kožešinu – drancující těžbou, neúměrným kácením lesů, vysoušením živoucích mokřadů, betonováním, kde nás napadne, a tak podobně. A milá Země se z toho začíná čím dál víc otřásat, soptit nebo pro změnu sesouvat a hroutit, nezřídka se také oplachuje a čistí obrovskými povodněmi. Zkrátka tak dlouho jsme ji trápili, až z nás teď pomalu dostává horečku (to je to globální oteplování, o němž pořád mluví dospělí). A horečka, jak víme, slouží nám teplokrevníkům k jedinému: zbavit se svého cizopasníka, který se přemnožil v našem těle, až jsme z toho ochořeli.

Už slyším, jak se rozčilujete a křičíte: „Nejsme přece žádní cizopasníci! Co je to za nesmysl!“ Ano, máte pravdu, je to trochu složitější, a my budeme rádi, když – až povyrostete – uděláte všecko proto, abyste nás přesvědčili, že vůbec nejste tyrani zvířat ani se nepasete na cizím těle, ale že jste naopak starostliví pečovatelé o svého velkého kulatého miláčka nejdražšího pod sluncem (tedy myslím až po mamince). V přírodní říši, která má přísné zákony, se tomu říká soužití.

Podívejte se, jak Gaiu a vše, co k ní patří, namalovali vaši vrstevníci.

-mad-

* Tedy vlastně až jako druhý po geologu Jamesi Huttonovi.

Prostředí pro život

Živá a neživá příroda, krajina s lesy, vodami, poli a loukami, lidé se svými sídly, továrnami, komunikacemi, to všechno je životní prostředí. Jsme jeho součástí. Životní prostředí na nás působí a my jej také ovlivňujeme, často bohužel velmi nešťastně. Mnohdy jsme na rozpacích, čemu dát přednost: Otevření nového odklizu na těžbu hnědého uhlí, nebo zachování hezké krajiny s květenou a zvířenou? Stavbě dálnice, nebo zřízení přírodní rezervace?

Obojí je potřeba, a tak se ekonomové, politici a ochránci životního prostředí musejí nějak dohodnout a najít to nejlepší řešení. Pokud se rozhodneme pro těžbu surovin, měla by probíhat co nejšetrněji a po vyčerpání ložiska je nutno krajinu rekultivovat, to znamená pokud možno uvést do původního stavu. Průmyslové podniky jsou povinny co nejpřísněji hlídat to, co vypouštějí do vzduchu a vody. Všichni můžeme přispět k ochraně životního prostředí. Tím, že nebudeme plýtvat vodou ani elektřinou, budeme třídit odpad a chránit přírodu, jak se jen dá. I těmi nejprostšími věcmi můžete pomoci. Nešlapte v lese, kam se nemá, nelamte větvičky, nekopejte do hub, neplašte zvířátka. Příroda si přece zaslouží naši úctu.

-kuk-

Text pochází z knihy Zdeňka Kukala Geologická abeceda – Tajemství Země v rýmech a obrázcích (Vydavatelství ČGS a Mladá fronta).