Geologický výzkum Antarktidy

Úvod > Expedice > 2007

Expedice 2007

Internetový deník expedice

Ruzyně, 26. 12. 2006

Do Antarktidy odletěl dvanáctičlenný tým odborníků, který tvoří biologové, geologové, geografové a experti dalších odborností. Ti budou na ostrově Jamese Rosse působit zhruba dva měsíce v průběhu antarktického léta. V týmu jsou zastoupeni i tři geologové České geologické služby (RNDr. Petr Mixa, RNDr. Bedřich Mlčoch a Mgr. Dan Nývlt). Cílem expedice je česká antarktická stanice Johanna Gregora Mendela, která bude v lednu slavnostně otevřena. Další info (iDnes).


Ostrov Jamese Rosse, 22. 1. 2007

Geologická část české expedice na ostrově Jamese Rosse se dnes vrátila z 3-denního geologického mapování ostrova. Krásné počasí nám nadále přeje, v úterý plánujeme vyrazit na další tůru, tentokráte na jih od stanice do zálivu sv. Marka. Dnes dorazilo očekávané kargo ze stanice Marambio. Nedaleko od naší stanice táboří brazilští kolegové z Národního muzea. V příštích dnech očekáme návštěvu české delegace a doufáme, že počasí vydrží a bude co ukazovat. Spojení se světem vázne, internetové připojení je náročné na čas, takže čtení e-mailových zpráv je omezené. Pro příležitostné zprávy je lépe využít telefonické spojení.
A co nás zajímá - jestli už máme vládu?
Bedřich Mlčoch

Ostrov Jamese Rosse, 6. 2. 2007

V letošním roce pokračujeme v základním geologickém mapování rozlehlé odledněné oblasti na severu ostrova James Ross. Základní geologická mapa této oblasti zcela chybí a při náhodných setkáních s geology-specialisty z jiných zemí (např. Argentiny, Velké Británie či Brazílie) se setkáváme s velkým očekáváním naší mapy, jako základního podkladu pro jakékoliv další geologické výzkumy. Předpokládáme proto, že tento materiál se setká
s velkým zájmem u geologů z řady zemí pracujících v této části Antarktidy a bude dobrou vizitkou českých odborníků. Geologové z České geologické služby ve spolupráci s kolegy z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity a Geologického ústavu Akademie Věd pokračují
i ve speciálních geologických výzkumech. Jde zejména o rekonstrukce změn zalednění ve vztahu ke globálním klimatickým změnám v nejmladší geologické historii a o studium vulkanické aktivity na ostrově James Ross. Předmětem výzkumu českých geologů je rovněž studium vývoje severní části Antarktického poloostrova v druhohorách a třetihorách ve vztahu k okolním kontinentům.

Protože v uplynulých dvou sezónách jsme zmapovali terén v bezprostředním okolí stanice, posunuli jsme se s tvorbou geologické mapy do oblastí vzdálenějších od stanice. Znamená to pro nás změnu logistiky práce - využíváme systému několikadenních kempů. Velikou pomocí je pro nás od letošní sezóny člun Zodiak, kterým se plavíme po moři do míst, kde potřebujeme pracovat. Je to obvykle tak 15-30 km. Člun nám šetří čas i námahu. Přenášet veškerou výbavu, stany, spacáky, jídlo, elektroniku (GPS, diktafony, fotoaparáty, kompas, kladivo, atd.), je zdlouhavé a namáhavé. Krom toho na zpáteční cestu máme vždy několik desítek kilogramů horninových vzorků, a to by se proneslo. Jízda člunem po moři v Antarktidě je nezapomenutelný zážitek; obvykle je moře plné ker nejrůznější velikostí a barev (od temně modré, přes bílou až po šedočerné), mezi kterými se proplétáme.

Tady si člověk uvědomí, co je to pověstná špička ledovce: kra, která má nad vodou 3-5 metrů se táhne do hlubiny mocnými stěnami kam až světlo pronikne. Kubatury ledu pod vodou jsou obrovské a působí impozantně. Často se na krách vozí tučňáci nebo spící tuleni, kteří nám zpestřují cesty. Velkým krám, z nichž některé mají na délku desítky i stovky metrů -  se musí člověk uctivě vyhýbat. Vždy hrozí možnost, že se kra rozlomí nebo otočí. Malé kry a kusy ledu se objíždí nebo odstrkují. Nedávno vítr nahnal tolik ledu právě před naší stanici, že nás to tam při návratu člunem z terénu na čtyři hodiny zavřelo do ledové tříště. Než jsme se za pomoci pádel, kličkování a odstrkávání dostali ke břehu ke stanici, měli jsme toho fakt plné zuby a ruce jsme necítili. I taková je plavba v Antarktidě.

Pracujeme tu momentálně 4 geologové, do terénu vozíme tři stany. Ve dvou spíme a v jednom máme sklad a vaříme v něm. Kvůli větru je výhodné vařit ve stanu. Je to mnohem rychlejší a zároveň je menší spotřeba plynu v bombičkách vařiče. Do terénu chodíme obvykle ve dvou, v přehledných terénech se pak rozdělujeme a jdeme samostatné tůry. Do terénu se vyráží obvykle kolem 10 hod. dopoledne (do té doby se vaří snídaně a čaj do termosek), návrat je pravidelně ve 20 hod. To je i doba, kdy máme pravidelnou relaci na satelitních telefonech. Všichni je zapnou a pokud by někdo byl v tísni, může volat kteréhokoliv z kolegů.

Podrobnější zprávu o našich výzkumech a prvních poznatcích najdete na těchto stránkách.

Petr Mixa, Dan Nývlt a František Holub