Jezerni karbonaty plouznickeho obzoru z vrtu Sm1, stephan C podkrkonosske panve

Velká část karbonátů ploužnického obzoru je reprezentována mikritickými karbonáty (kalcit i dolomikrit), které jsou masivní nebo laminované a mají jen nevýznamnou příměs větších klastů. Jedná se produkty sedimentace ze suspenze v nízkoenergetickém prostředí jezerního předbřeží. Méně jsou zastoupeny mikritické karbonáty s podpůrnou stavbou ooidů a peloidů. Ty tvoří tenké polohy mm – cm mocné, jež jsou produkty sedimetace v příbřežní zóně nebo mělčí vodě. Některé klastické laminy se vyskytují izolovaně uvnitř mikritických karbonátů, zde se může jednat o redepozici hrubšího materiálu do předbřežní zóny. Střídání předbřežních a příbřežních facií je velmi časté a svědčí o častých oscilacích jezerní hladiny řádově v m, dm i cm. Ve spodní a svrchní karbonátové poloze převažují předbřežní karbonáty, kdežto tenké polohy karbonátů mimo tyto hlavní karbonátové intervaly jsou převážně příbřežní. Diagenetické jevy v karbonátech ploužnického obzoru jsou velmi pestré. Mezi nejranější jevy patří silicifikace, křemen je ve formě mikrokřemene a chalcedonického křemene tvoří nodule, nodulární laminy a souvislé polohy známé mezi místními sběrateli jako tzv. „jaspisy“. Další diagenetickou fází je sparitový tmel vyplňující schránky ostrakodů a tvořící enklávy nebo samostatné polohy se sloupcovitým vývojem, případně žilky v mikrokřemeni. Pozdější fází je neomorfní rekrystalizace na mikrosparit a dolomikrosparit. S ní současná může být dolomitizace, kde dolomit zatlačuje kalcit, má formu dolomikritu, dolomikrosparitu i samostatných větších idiomorfních krystalů. Na některých místech byla pozorována i dedolomitizace – pseudomorfózy kalcitu po dolomitu. Nejpozdější je vyplnění křehkých puklin kalcitovým sparitem.