Petrofyzika

Petrofyzikální metody se zakládají na stanovení skalárních, tzv. „látkových“ parametrů (objemová a mineralogická hustota, pórovitost, magnetická susceptibilita, přirozená radioaktivita hornin) a směrově závislých parametrů (magnetická anizotropie, rychlosti elastických vln, rezistivita aj.) na odebraných horninových vzorcích. Podrobná znalost fyzikálních vlastností hornin je nezbytným předpokladem úspěšného řešení geologické interpretace geofyzikálních měření.

Obr. 1: Kappametr SM 20 pro měření magnetické susceptibility in situ (fa GF Instruments)

Pro užitou geofyziku jsou významné především ty fyzikální vlastnosti hornin, jejichž změny se mohou projevit v přirozených či umělých geofyzikálních polích. Tíhové pole závisí na hustotách (měrných hmotnostech) hornin, zemské magnetické pole na magnetických vlastnostech, různá geoelektrická pole jsou určována elektrickými vlastnostmi hornin. Při použití radionuklidových metod musíme znát jednak přirozenou radioaktivitu hornin uplatňující se v radiometrických metodách, jednak schopnost hornin reagovat na záření gama určující možnosti uplatnění metod jaderné geofyziky. Při aplikaci seismiky musíme znát rychlost šíření seismických vln horninovým prostředím.

Fyzikální vlastnosti hornin jsou velmi důležitou částí kapitoly Geofyzika – textové přílohy k základnímu geologickému mapování ČGS v měřítku 1: 25 000.

Obr. 2: Ukázka grafického znázornění měřených fyzikálních vlastností hornin ve vrtu Dražovice-2