Ocenění zdrojů zlata po domorodé těžbě v Burkině Faso a možnosti jejich dalšího využití

Doba trvání: 2003–2005
Financování: MŽP/MZV
Vedoucí projektu: RNDr. Jan Pašava, CSc.

Projekt byl zaměřen na zhodnocení sekundárních zdrojů zlata v odpadech po primitivní těžbě a úpravě na ložiscích zlata v Burkině Faso a na vytvoření technicko-ekonomického modelu jejich možného dalšího využití. Jeho cílem bylo přispět k průmyslovému rozvoji směřujícímu k vymýcení chudoby a k udržitelnému řízení přírodních zdrojů ve vybraných oblastech s primitivní domorodou těžbou a úpravou zlata. Projekt realizovala ČGS ve spolupráci s Burkinskou geologickou službou a firmou Explomine, s. r. o. (Jihlava), v rámci rozvojové pomoci ČR.

V rámci terénních prací bylo ve třech regionech Burkiny Faso studováno celkem 63 lokalit domorodé těžby zlata. Výsledky projektu naznačují, že odpady úpravy na lokalitách v severnějších regionech Burkiny Faso se vyznačují nižšími obsahy Au a zároveň nižší intenzitou zdrobnění (odpady jsou hrubozrnější) než na lokalitách situovaných na jihu.

Z výsledků vyhodnocení výnosu Au do jednotlivých zrnitostních frakcí odpadů těžby vyplývá, že u bezkřemenných odpadů úpravy je Au nabohacováno v jemnozrnných frakcích suroviny, obvykle pod 2 mm. U odpadů těžby s významným podílem křemene nelze získané výsledky zobecnit a jsou pravděpodobně závislé na typu těžené mineralizace.

Na základě našeho modelového studia distribuce lokalit, jejich velikosti a průměrných obsahů zlata, provedeném na ploše 5591 km² v regionu Yatenga v severní Burkině Faso, a s použitím dalších výsledků projektu z let 2003–2005 byl proveden kvalifikovaný odhad zdrojů Au v odpadech po domorodé těžbě a úpravě v Burkině Faso. Podle našich odhadů je v 18 milionech tun odpadů po primární těžbě vázáno asi 24 tun Au, v 0,7 milionech tun odpadů po úpravě primárních rud okolo 5,1 tun Au a ve 20 milionech tun odpadů po těžbě a úpravě lateritických reziduí asi 2 tuny Au. Celkově je tedy v těchto materiálech v Burkině Faso obsaženo asi 30,5 tun Au.

Za nejperspektivnější z hlediska možného využití považujeme odpady těžby primárních rud. Předpokládáme, že 75 % těchto objektů je vhodných pro alternativní (vylepšenou domorodou) těžbu a jen 5 % pro semiindustriální těžbu (objekty se zásobami kovu nad 100–200 kg Au). Většina objektů odpadů úpravy je rovněž vhodná pro semiindustriální využití, díky relativně vyšším obsahům velmi jemnozrnného, chemicky vázaného Au (4–5 g/t), a to zejména způsobem kyanidového loužení.

Velmi alarmující jsou zjištěné kontaminace půd rtutí, která je běžně, ač protizákonně používána při finální extrakci zlata prakticky na všech domorodých těžebnách (na 1 g Au je odpařen do ovzduší asi 1 g Hg). Rtuť je na rozdíl od některých obecně známých se zlatem spojených kontaminantů (např. kyanidů) v přírodě „neodbouratelná” a zůstává vázána v prostředí velmi dlouhou dobu.

Udržitelnost projektu je garantována vyškolením zástupců burkinské státní správy s cílem poukázat na možnosti investičně nenáročného využití těchto netradičních zdrojů zlata.