Radonové riziko

Zdravotní rizika radonu

Lidský organismus je v přírodě vystaven různým složkám ozáření. V tabulce 1 je vyjádřena roční efektivní dávka v milisievertech za rok, odpovídající jednotlivým složkám. Je zřejmé, že organismus je nejvíce ovlivněn vdechováním (inhalací) radonu.

Tabulka 1 – Roční efektivní dávka v milisievertech za rok
(Podle Principy a praxe radiační ochrany, ed. V. Klener, SÚJB 2000).

Jedním z prvních pozorovaných účinků radonu na lidské zdraví jsou zmínky o tzv. hornické nebo jáchymovské nemoci, kterou často onemocněli horníci v jáchymovských stříbrných dolech. Stříbrné žíly byly provázeny uranovou mineralizací a při těžbě žil s vyšším podílem uranových minerálů klesaly obsahy stříbra (odtud pochází i název minerálu smolinec, z německého Pechblende – horníci měli smůlu na stříbro). Je zřejmé, že v prostředí uranové mineralizace a při tehdejších nedostatečných ventilačních podmínkách byli horníci vystaveni vysoké expozici. Diagnóza nemoci – rakovina plic a dýchacích cest – byla stanovena teprve v minulém století. Pravá příčina škodlivosti radonu (usazování dceřiných produktů radioaktivní přeměny radonu na plicní výstelku), byla zjištěna teprve v r. 1952 W.F. Balem z USA a nezávisle F. Běhounkem.

Výzkum radonové problematiky se ubíral dvěma směry. Jednak byly prováděny epidemiologické studie (obr. 1) na populacích horníků pracujících v uranových dolech, aby byly potvrzeny účinky expozice radonu, jednak byla prováděna měření radonu v objektech (tabulka 2).

Obr. 1 – Aditivní (AR) a multiplikativní (RR) model rizika v závislosti na věku.
Plná čára znázorňuje specifickou úmrtnost na sto tisíc osob v neexponované populaci, šrafovaná oblast představuje zvýšení rizika radkoviny plic, které bylo skutečně pozorováno v kohortě horníků uranových dolů při expozici 30 WLM. (Převzato z Principy radiační ochrany, ed. V. Klener, SÚJB 2000)

V první fázi měření radonu v objektech byla pozornost soustředěna na stavební materiály, které se zdály zřejmým zdrojem radonu. Jednalo se zejména o problém Jáchymova (kamenivo z hald a odpady po výrobě uranových barev a radia). Dalším zdrojem radioaktivity (ovšem podstatně slabším než materiály použité v Jáchymově) se v sedmdesátých a osmdesátých letech ukázal elektrárenský popílek, vznikající spalováním černého uhlí se zvýšeným obsahem uranu (škvárobetonové panely z Rynholce u Nového Strašecí a pórobeton z Poříčí u Trutnova). Při vyhledávacím měření v objektech však bylo zjištěno, že vysoké hodnoty objemové aktivity radonu lze nalézt i v objektech, v nichž radon evidentně nemohl pocházet ze stavebních materiálů. Proto se pozornost obrátila ke sledování hlavního zdroje radonu – geologického podloží.

Tabulka 2 – Výsledky epidemiologických studií měření radonu v objektech v různých místech světa ukazují zvýšené riziko výskytu rakoviny plic při expozici radonu 100 Bq.m^-3
(Převzato z Principy radiační ochrany, ed. V. Klener, SÚJB 2000).